Rozhovor: Šachový mistr Garry Kasparov bojuje proti světovým diktátorům

 

Z pohledu Kasparova jsou největším nepřítelem svobodného světa ruský vůdce Vladimír Putin, což uvádí ve své knize „Zima přichází“ vydané v roce 2015. Podle Kasparova neexistují žádná šedá místa: pokud nepatříš k dobré straně, potom musíš patřit k „temné straně“.

V roce 2011 vystřídal Kasparov bývalého českého prezidenta Václava Havla na postu vedoucího newyorské organizace Human Rights Foundation. Z této pozice se Kasparov pokouší bojovat za síly svobody a za lidská práva. Do svého boje přináší strategického ducha světového šachového mistra.

Ve věku 17 let se Kasparov zúčastnil světového turné v šachových soutěžích se šachovým týmem Sovětského svazu. Při návštěvě Říma, během přestávky v programu, kdy se všichni šli podívat do Vatikánu, Kasparov šel do kina na „Star Wars: Impérium vrací úder“.

Scéna, která utkvěla Kasparovovi v paměti, je část snímku, kdy mistr Yoda vyučuje Luka Skywalkera a říká mu: „Zlost, strach, agrese: temná strana síly.“ Tahle rada se Kasparovovi zdála bezvýznamná a otravná. Myslel si, že by měl mladý Skywalker jít jinou cestou: přijmout nekompromisní a agresivní iniciativu proti Darth Vaderovi, nepříteli, aby zachránil svoje přátele.

 

Toto je jádrem Kasparovovy filosofie v šachu i v životě. „V šachu i v životě věřím v to, co nazývám výhoda útočníka. Být agresivní a bojovat proti svému protivníkovi. Tohle je dobrá věc nejenom proto, že to obvykle funguje, ale také proto, že se něco naučíte, když to nefunguje,“ řekl mi Kasparov.

„Prohrát pasivně vás naučí o situaci a vás samotných velmi málo. Učíte se pouze během dělání věcí, zkoušením, riskováním. Jak víte, jestli jste schopni vylézt na horu nebo založit novou firmu nebo dělat cokoliv, pokud nepodstoupíte riziko? Co se naučíte, když se o nic nepokusíte? Nic.“

Aby byl schopen v šachu udávat oponentovi krok, podroboval se Kasparov tvrdému tréningovému režimu. Zkoumal do hloubky řadu zahájení hry a vždy si dával nové výzvy, takže nepřestával dělat pokroky.

Tento trénink dal Kasparovovi koncepční nástroje k přemýšlení o politice.

Garry Kasparov: Putin není vůbec šachový hráč. Je to hráč pokeru. Šachy jsou úplně transparentní hra – oba hráči mají celou dobu všechny informace. To není způsob, jakým Putin jedná. On je v jádru člověk z KGB a udržuje toho v utajení tolik, kolik je možné, jako v pokeru, většina karet je utajena a vy můžete blafovat, i když máte prázdné ruce.

Čtení vašeho protihráče není méně důležité než kalkulování výhod vašeho úspěchu. Světoví vůdci mají mnohem lepší karty než on – vojensky i ekonomicky – ale Putin blafuje s falešnými kartami a dává je do balíku.

Kasparov se domnívá že Putin je „oportunistický taktik“ – někdo, kdo skáče z místa na místo a způsobuje problémy za účelem dosažení vlastních zájmů. Například zkouší zasahovat v Sýrii, aby vyvolal proud uprchlíků, kteří oslabí Evropskou Unii – hlavní hrozbu jeho vlády a vlivu, říká Kasparov.

„Problémem dneška je, že světové země pasivně čekají a na Putinovy tahy, reagují ukvapeně, hrají také takticky, ale pomalu a slabě,“ míní Kasparov.

 

Při diskutování o pasivní taktice svobodného světa vytváří Kasparov analogii se zákony fyziky. „Jako energie, která nemůže být zničena, síla také nemůže být [zničena]: Jakmile například USA opustí [určitou oblast], vstoupí do ní jiní a budou tam jednat; jako Putin, Assad a Irán, který touží převzít moc na Středním Východě, který USA ochotně odevzdaly.“

Garry Kasparov: „Někteří nepřátelé za to stojí. Zůstat neutrální v boji mezi dobrem a zlem znamená, že zlo zvítězí. Dnes to vidíme velmi jasně. Celosvětový ukazatel svobody se za posledních devět let snižuje a velká část toho se děje proto, že bývalý šampion světové svobody a demokracie, Spojené státy, se prohlásily za neutrální stranu, pasivního pozorovatele.

Takže agresivní státy rychle vstoupily do silového vakua. Neutralita může v krátkodobě ochránit vaše vojáky, ale z dlouhodobého hlediska učiní svět daleko méně bezpečným. Všechny boje, kterým se svobodný svět nyní snaží vyhnout, od Ukrajiny k Sýrii, vyústí později v těžší, mnohem smrtonosnější bitvy.

V šachu říkáme, že začínající strana má povinnost útočit, jinak výhoda přejde na protihráče. To znamená, že musíte využít svojí výhodu, nebo ji ztratíte. Od pádu Sovětského svazu v roce 1991 vyvíjel svobodný svět všemi směry velkou iniciativu – armádně, ekonomicky, kulturně. Ale rozhodli se oslavovat, namísto toho, aby použili výhodu k vytvoření tlaku na zbylé světové diktatury, aby je změnily. Nyní platíme cenu za toto uspokojení.

Kasparov: Můj boj se Severní Koreou je jednou bitvou ve větší válce. Je vždy důležité všude udělat, cokoliv člověk může. Strategicky frontální útok na nejsilnější bod vašeho protivníka jen málokdy uspěje. Člověk musí hledat zranitelná místa a zatlačit, kde to jde. Pád krutého severokorejského režimu by byla pro komunistické vůdce v Číně bolestná ztráta. Také vidím Hongkong, místo s demokratickou tradicí, jako další potenciální zranitelné místo čínského režimu.“

V roce 2013 Kasparov poobědval s Davidem Keyesem, výkonným ředitelem nevládní organizace Advancing Human Rights, který byl letos v březnu jmenován mluvčím izraelského premiéra pro zahraniční média.

Keyes mínil, že jeho mise znepokojuje světové totalitní režimy. Měl již to privilegium stát se terčem rozzlobených facebookových příspěvků íránského ministra zahraničí poté, co jej uvedl do rozpaků, když mu během oběda položil otázku týkající se politického vězně v Íránu.

„Všechny trhliny se počítají. Vždycky tak trochu znepokojuji diktátorské režimy, je další trhlina a potom další,“ řekl Keyes v rozhovoru s Epoch Times v listopadu 2014. „Myslím si, že Západ je váhavý z důvodu nestálosti hodnot svobodného světa, nestálosti naší enormní moci a našeho nedostatečného rozlišování mezi dobrem a zlem – demokracií a diktátorstvím.“

Ze setkání mezi Kasparovem a Keyesem vzešla zajímavá myšlenka. Kasparov upozornil Keyese, že v roce 1984 se změnil název ulice, kde sídlila sovětská ambasáda ve Washingtonu D. C. Na Sacharov Plaza po lidsko-právním aktivistovi Andrejovi Sacharovovi. Následně na to umožnil Sovětský svaz návrat Sacharova a jeho ženy zpět do Moskvy poté, co strávili mnoho let v exilu.

Keyes byl nadšený a společně s Kasparovem publikovali článek ve Wall Street Journal v němž uvádějí: „Pokaždé, když Sověti vcházejí nebo opouštěli ambasádu, vždy si připomínali lidské oběti jejich tyranie. Toto jednoduché, ale inspirující opatření kongresu pomohlo položit lidská práva do centra americko-sovětských vztahů.“

Při tomto setkání jsme si „vybrali cíle,“ řekl Keyes během rozhovoru s Epoch Times. „Chtěli jsme začít s nejméně demokratickými zeměmi, jako Čína, Rusko, Sýrie a Írán.“ To vedlo k návrhu zaslanému komisi zahraničních věcí na přejmenování ulice, kde sídlí čínská ambasáda na ulici Čínských disidentů.

Zeptal jsem se Kasparova, zda si on a Keyes zvolili také další cíle.

„Myšlenka byla udělat to s každou nedemokratickou zemí, která pronásleduje ty, kteří oponují tamnímu režimu: Ruskem, Čínou, Arabskými zeměmi a severoafrickými diktátory,“ řekl Kasparov. „Ačkoliv je to pouze symbolický čin, symbolismus je obvykle v ideologických válkách důležitou věcí.“

Kasparov: „Tento vhled je pravdivý dnes, stejně jako v době studené války. Obětování morální pozice politické zdvořilosti a skutečné politice přinejlepším téměř vždy přinese krátkodobé zisky a je hradem postaveným z písku. Pokud máte silný a jasný postoj, vaši spojenci a vaši nepřátelé vědí, kde stojíte a co od vás mohou očekávat. Pokrytectví a 'flexibilita' v morálce znepokojuje spojence a osměluje nepřátele. Také to vede k nesourodé politice, otáčení tam a zpět z jednoho extrému do druhého bez vůdčích principů národních hodnot a poslání, jak se tomu stalo na Západě od konce studené války.“

Kasparov: „Nejlepším příkladem aplikování úspěšné morální zahraniční politiky byl vztah Ronalda Reagana se Sovětským svazem. Otevřeně kritizoval sovětské vedení za porušování lidských práv a požadoval změnu. Zatímco sympatizoval se sovětskými lidmi, morálně nás podporoval proti našim vůdcům, namísto toho, aby nás démonizoval jako nepřátele.

Reagan by se vypořádal s Gorbačevem, jak bylo třeba, ale v ničem by neustoupil a nikdy nezapomněl na stůl položit seznam politických vězňů. Tohle je to, co strhlo železnou oponu a Sovětský svaz stejně tak jako ekonomická stagnace. Kdyby měl Západ slabší vůdce, učinili by dohody a kompromisy s Gorbačovem výměnou za malé ústupky, které by prodloužily život Sovětského svazu o roky, možná desetiletí.“

Připomenul jsem Kasparovovi, že poté, co prohrál s počítačem Deep Blue společnosti IBM, prohlásil: „Pokud je nemůžete porazit, připojte se k nim,“ a vyvinul řadu počítačových her. Položil jsem mu žertem otázku – jestli že je něco takového dobrá strategie, proč se nepřipojí k Putinovi?

Kasparovovi se ta otázka nelíbila. „Tohle je nesmyslné přirovnání. Lidé mohou soutěžit se stroji a lidé mohou současně pracovat se stroji jako s nástrojem. Není zde ve hře žádný morální faktor, pouze metody práce a provedení.“

„V roce 1998 jsem vyvinul Advanced Chess, abych viděl, zda lidé budou moci hrát za asistence počítačů šachy, jak nejlépe je to možné. Byla to fascinující a poučná zkušenost, která v šachové komunitě přetrvala po mnoho let a odhalila výsledek toho, čemu říkám spolupráce 'člověk + stroj'.

Ale připojit se k diktátorům poté, co s ním prohrajete, by jednoduše byla morální kapitulace. Neexistuje žádná možnost partnerství s diktátory, nic, co byste mohli naučit nebo zlepšit. Je to zřejmé zjednodušení, ale ‘dobrá’ je individuální svoboda a cokoli, co ji porušuje, je ‘špatné’.

„Demokracie je někdy chaotická, ano, a volný trh nevyhnutelně vytváří určitou nerovnost. Ale oba v kombinaci poskytují nejlepší cestu k míru a prosperitě, jakou jsme zatím objevili.“

---