V Pestalozziho centru se nachází i koutek pro malé děti. (Pestalozziho centrum)
Zeptali jsme se Mgr. Terezy Vágnerové, Dis, jaký byl první rok praxe v jihlavském Pestalozziho centru.
T. V.: Není to přímo název centra, ale název celé naší organizace. Jsme veřejně prospěšná společnost se sídlem v Chrudimi. Bylo založeno zřizovatelem krizového centra v Jihlavě r. 2016.
Co je hlavním účelem Pestalozziho centra, které působí vedle dalších podobných zařízení? Jakou pomoc zde nabízíte?
Jsme jediné krizové centrum na Vysočině, což je důležitá informace. Protože do té doby kromě telefonických linek tu předtím nebyla žádná organizace, na kterou by se klienti mohli v době krize obrátit ihned, tak aby mohli by využít služby i z ulice, bez objednání. Rozhovor je náš hlavní nástroj. Během výročí sem přišlo 15 lidí, ale dotazů bylo mnoho.
Na nás se mohou taky obrátit oběti domácího násilí, ale pokud je zde služba, která se na ně zaměřuje cíleně, tak je spíše přeposíláme tam, kde tu péči mají hodně zacílenou. Znají potřeby těch lidí i metody práce s nimi. Intervenční centrum je na rozdíl od našeho zaměřeno na oběti domácího násilí.
Naše centrum může kontaktovat člověk v jakékoliv krizi. To co můžeme nabídnout, je krizová intervence, to je základní postup práce s klientem. Je to soubor technik a postupů, jejichž pomocí máme klienta vyvést z krize.
Rozhovor je náš hlavní nástroj.
Co klient očekává od naší služby, když přichází?
Potřebuje podporu v období hledání, ve smyslu, že na něho doléhá třeba situace, kdy nemůže pár let sehnat práci, zeptat se ho, s čím s potkává, když hledá.
Je to rozhovor s člověkem. Záleží na aktuálním stavu, jak to prožívá. Pro někoho je těžké i o tom mluvit. Může tam být spousta emocí i stud, a někdo naopak nemusí mít problém o tom mluvit a jde si čistě jen pro tu otázku, třeba jak prakticky sehnat práci, zda není ještě něco, co neudělal a mohl by udělat.
Působí zde také Psychocentrum, psychologická poradna, kde návštěva dokonce může být hrazená zdravotní pojišťovnou. V čem se od ní lišíte?
První, co se liší, jsou objednací lhůty. Když se člověk objedná do Psychocentra, tak je to měsíc, někdy i dva, a frekvence návštěv u nich také nemůže být každotýdenní, protože mají obrovský nával klientů.
Kdežto u nás se zaměřujeme na krátkodobější, ale o to intenzivnější spolupráci. Jsme k dispozici zvláště v krizové situaci. Někdy člověk potřebuje navštívit službu každý den.
Povede se nám člověka zklidnit, ukotvit ho v té realitě „tady a teď“ a vytvořit s ním krátkodobý plán na to, jak přežije dnešní den, dnešní noc. A uzavřeme spolu takový kontrakt, že se znovu sejdeme zítra. Vím o lidech, kteří přemýšlejí třeba i nad sebevraždou. A mají takové to zúžené tunelovité vidění a nevidí možnosti, jak dál.
Skutečný případ o tom, že opravdoví přátelé/přítelkyně ještě žijí a pomáhají:
DOMÁCÍ NÁSILÍ
Na krizové centrum se telefonicky obrátila žena v zájmu své přítelkyně (27 let), která žije se starším mužem, jenž se k ní chová násilně. Žena rovněž od mládí trpí psychickými obtížemi, je úzkostná, má strach z lidí. Mimo jiné musela řešit také finanční problémy, do kterých se dostala neuvážlivým přistoupením k dluhu bývalého partnera.
Přítelkyně sama odmítala vyhledat pomoc. S ženou proběhlo několik telefonických poradenských hovorů o tom, jak je možné přítelkyni pomoci a jak ji motivovat k využití odborné pomoci, ale také o tom, jak je v této situaci jí samotné.
Později do krizového centra přišly spolu. Po zjištění závažnosti situace byl naplánován odchod od násilného partnera, zajištění jejích osobních věcí a vyhledání ubytování v domě pro ženy ohrožené domácím násilím na utajené adrese. Ještě týž den večer žena do azylového domu odjela.
Za měsíc přišla zpětná vazba o tom, že žena byla v azylovém domě přijata a vede se jí dobře. Někdy stačí podpořit osobu blízkou, která má výrazný vliv na klienta.
Jaké vrstvy obyvatel vás za poslední rok navštívily? Přichází mladí, staří, ženy, muž, děti? Jaká je ta různost?
Shodly jsme se (s kolegyněmi) na tom, že takovým typickým subjektem je žena středního věku. Je to nejčastější klient. Ze 164 subjektů bylo 91 žen, 29 dětí, zbytek muži. Možná je to zacíleno tím, co se vyskytuje nejčastěji, a to jsou vztahové problémy. Vztahy v rodině, partnerské, mezigenerační, vztahy na pracovišti. Také vrstevnické vztahy mezi dětmi. U dětí do toho vstupuje prostředí internetu.
Jakým způsobem vstupuje dětem do života prostředí internetu?
Z Bílého kruhu bezpečí máme právě informaci, že mnoho dětí se stává terčem kyberšikany. Setkali jsem se s tím skoro u každého dětského klienta, který přišel, i když to nebylo jeho ústřední téma, které jsme spolu řešili. Vždy jsme se dotkli toho, že se mu to někdy v životě stalo, že mu někdo psal něco škaredého, že někdo použil informace, které mu on sdělil, a šířil je dál, a tím mu nějakým způsobem ublížil. Je to asi něco, s čím se děti dnes setkávají běžně.
Co navazuje na krizovou intervenci, je psychoterapie. Máme psychologa, terapeuta. Tak, jak tady všichni jsme, jsme prošli výcvikem v krizové intervenci. Každý pracovník může být v tom prvním kontaktu s klientem, když přijde z ulice Kohokoli, koho zde potká, každý z nás může poskytnout pomoc v krizové intervenci. Právě jsme tu v počtu dvou úvazků, někdy je to proto náročnější, jak si příchozí klienty rozdělit. Pracujeme jak s jednotlivci, tak s celou další rodinou.
Často se stane, že klient přijde a řeší nějakou zakázku, a postupně dojdeme k tomu, že se to vlastně týká celé rodiny a že by bylo fajn, kdyby rodina mohla celá nebo aspoň někteří členové, kterých se to týká, dorazit k nám, a měli možnost společně se na to podívat, společně se k tomu vyjádřit.
Takovým typickým subjektem krizí je žena středního věku.
Přes klienta, který se k vám přihlásil, pozvete i ostatní členy rodiny?
My je neobvoláváme. Jen přes toho klienta. Pokud je rodina vedená v sociální ochraně dětí, tak můžeme doporučit rodině se zúčastnit, využít odborné pomoci. V takových chvílích už to bývá takový velký otazník. A nakolik jsou pak ty děti motivované samy. To je pak něco, co s nimi řešíme.
Jaká je vaše další pomoc?
Kromě psychoterapie je tu sociálně právní poradenství, které mívá každá služba. Jde o základní poradenství týkající se sociální situace klienta. Ať už se to týká základů práva – u nás je to nejčastěji, jak podat žádost o rozvod anebo návrh na úpravu práv a povinností k dětem. Ze sociální oblasti je to nejčastějším jevem. Dále otázky dědictví. Děti – to jsou už těžší právnické otázky. Můžeme jim poskytnout základní informace, ale stejně potřebují právní radu, a právníka tu zatím nemáme. Rádi bychom do budoucna měli i právníka.
Centrum Pestalozziho má dvě další centra v Chrudimi a ve Svitavách, kde právník je, takže máme možnost se případně obrátit na něj nebo klienta poslat za ním...
Vaše služba je bezplatná?
Ano.
Pokud by se člověk chtěl stát členem týmu v Pestalozziho centru, co vše by musel splňovat? Zde se snoubí několikero oborů, právní, sociální, psychologický.
Podmínky jsou dané zákonem. Takže pracovník musí v základě splnit zákonné podmínky. Formální vzdělaní, případně k tomu akreditovaný kurz vzdělávání ve formě výcviků. Ať už více třeba v krizové intervenci, v tom, jak pracovat s krizí a s člověkem v krizi. Pak mít třeba nějaký sebe-zkušenostní psychoterapeutický výcvik. A umět pracovat sám se sebou.
Pomáhá internet i jiná propagace lidem, aby dokázali najít tuto vaši pomoc?
Propagace je pro nás velice důležitá. Jednak aby se to dostalo k lidem potřebným, dále je to otázka peněz, to je něco, čím jsme hodně limitovaní, reklama není levná věc. Jsme rádi za každou bezplatnou reklamu nebo můžeme udělat nějakou akci, a ta už pro nás znamená reklamu. Další reklamou je zkušenost, že služby jsou opravdu dobré a někomu pomůžou, a lidé si to mezi sebou řeknou. Další věcí je, že je součástí školních osnov - děti se s tím seznamují na školách, že existuje forma pomoci, když je jim „ouvej“. Když se jim něco stane, tak učitelé na škole dávají seznam, kde si děti mohou říci o pomoc. V tom je velká změna proti tomu, kdy jsme na školu chodili my. Někdy je toho až moc, ale pomoci není nikdy dost.
Děti nejsou zdrženlivé v hledání pomoci, umí si najít informaci. Začíná se to brát za normální – umět si říct o pomoc. Ale pro mnoho lidí je to stále něco… není to pro ně lehké sem přijít a zaklepat na dveře.
Děti se s tím seznamují na školách, že existuje forma pomoci, když je jim „ouvej“.
Chodí k vám i senioři, hodně staří lidé?
Nestává se často, že by se na nás přímo obraceli. Není to však zas úplně tak, že by se neobrátili. Pár klientů ve vyšším věku s námi také něco řešili. Schodiště k nám je překážkou, ale dohodli jsme se s jiným centrem ve městě, které je v přízemí, že bychom případně mohli konzultaci vést u nich. Zatím to příliš nebylo potřeba. Možná nemají dost informací, protože nechodí na internet.
Proto vítáme, když o nás píší místní plátky, které chodí do schránek bezplatně všem. Tuto pomoc nám nabídl i náměstek z radnice ze sociálního oboru. Pak je tu placená reklama do MHD.
Propojenost a návaznost služeb
Bílý kruh bezpečí, Krizové intervenční centrum kraje, Probační a mediační služba – o té víme. Do budoucna je tu naděje, že budeme spolupracovat, posílat si lidi apod. Propojenost a návaznost služeb může pak být více užitečná.
Krizovou terapii nelze nahradit léky
Setkala jsem se zástupcem farmaceutické firmy, a ten mi řekl, že na truchlení je lék. Zůstala jsem koukat. Myslím, že pro to, proč jsem tady, ten lék není. Oni léči i obyčejné truchlení, kterým si má člověk přirozeně projít. Někdy se pak vytvoří závislost na tom, že člověk neprojde zdravě tím stavem. Proces truchlení mu nahradí tabletky farmacie.
ÚMRTÍ PARTNERKY
Klient (52 let) kontaktoval krizové centrum telefonicky, chtěl se ujistit, zda může využít tuto službu anonymně. Styděl se za své prožitky, pro okolí byl vždy silným a vše zvládajícím mužem. Pracovnice ho ujistila, že bude jeho přání anonymity plně respektováno.
Klient přišel do krizového centra na základě doporučení svého praktického lékaře, kterému se svěřil z dlouhodobě trvající nespavostí, nechutí k jídlu a přetrvávajícímu truchlení po nedávno zesnulé manželce.
Po zmapování situace klienta mu byla nabídnuta terapeutická podpora spočívající v doprovázení v jednotlivých fázích jeho truchlení. V průběhu několika měsíců, díky pravidelnému docházení k terapeutovi, byl klient schopný přijmout a vyrovnat se se ztrátou milované osoby. Odezněly potíže s usínáním, vrátila se nejen chuť k jídlu, ale celkově i do života.
Děkujeme za rozhovor.
*Johann Heinrich Pestalozzi (1746–1827) byl významným švýcarským pedagogem, edukačním reformátorem, působil jako filozof, filantrop, politik i jako školní a sociální reformátor. Po Janu Amosu Komenském se jedná o jednu z nejvýznamnějších postav moderní světové pedagogiky.
