Ruská tradice výročí v ČR. (E. Číhalová)
Noční můra pro Věru Sosnarovou, československou občanku, tehdy 14letou dívku, začala 7. května 1945. Tehdy vtrhli do jejich bytu ti dva muži v obnošeném civilu, kteří již pár dní postávali na rohu ulice, a doprovázeli je důstojníci Rudé armády. Jeden z civilů řekl rusky: „No, nepozveš nás dál, Mělkinová?“ Věra tehdy nevěděla, odkud zná matčino jméno za svobodna. Ještě před pár dny chtěla matka s nimi utéct pryč. Měla sbalený cestovní koš, ale Věra se tehdy opozdila u kamarádky. Ale i kdyby utekly, kam by šly?
Letos 13. května vzpomínala Ruská tradice, z. s. tragického dne před 72 lety, kdy začal komunistický teror poprvé působit na území Československé republiky.
Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Gruzínci a ostatní, kteří původně žili na území Ruska, byli nuceni svoji vlast opustit, pronásledováni porevolučním režimem, a přišli sem ve 20. letech. Někteří přišli s legionáři. Našli v Československé republice nové domovy, možnost studia i práce. Toto jim umožnil dekret prezidenta Masaryka současně s premiérem K. Kramářem, tzv. ruská pomoc. Byli to převážně bývalí členové Dobrovolnické armády, kadeti, filosofové, inženýři, umělci, v podstatě v té době emigrovala elita národa. Rozešli se po celé Evropě, ale u nás to byla zcela ojedinělá a výjimečná akce. Oni zde vystudovali, stali se lékaři, inženýry, stavaři, založili rodiny a byli skutečně těmi, kteří zde zanechali viditelné stopy své práce.
Jakmile do Prahy dorazila Rudá Armáda, jejímž vrchním velitelem byl maršál Koněv, vzápětí s ní se zde objevila skupina SMERŠ (česky: Smrt špionům – byly zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky), se strašlivým cílem: zatknout tyto bývalé emigranty a přivést je nazpět do Sovětského svazu.
SMERŠ měla již velké zkušenosti z třicátých let v SSSR. Zatýkala tyto bývalé emigranty, nyní již občany ČSR. Ale ani toto je nezachránilo před deportací do gulagů, na 10–15 i více let. Bez jakéhokoliv protestu vlády, za mlčení těch, kteří měli konat cokoliv k ochraně svých občanů, za umlčováním příbuzných. Od roku 1991 se každoročně na tuto bezprecedentní událost upozorňuje.
Pietní shromáždění s hudebním doprovodem na Olšanských hřbitovech 13. května 2017. (S laskavým svolením pana Zd. Žalského)
Mezi zatčeným byli například zadrženi Sergej Vojcechovskij, československý armádní generál, Michail Kovalevskij, vyhledávaný projektant, Nikolaj Petrov, štábní kapitán letectva, Vladimír Chýlecký, konstruktér a další. Jejich život měla komanda SMERŠ velmi podrobně zdokumentovaný. Do jejich domovů je zatknout přišli bez ptaní.
„Pamětní desky jsme vybudovali v době, kdy pracoval Výbor Oni byli první. Ještě jsou mezi námi děti těch, kteří se již nikdy se svými otci, bratry a strýci nesetkali, a těch několik, kteří přežili hrůzy GULAGů, se domů vrátili jenom na krátký čas, který jim dovolil jejich zbědovaný zdravotní stav. Nesmíme a nechceme mlčet k době, která se chovala tak zločinně ke svým občanům a na kterou jsme měli navždy násilně zapomenout,“ sdělila na sociální síti Eugenie Číhalová.
Ruská tradice, z. s. převzala po zrušeném Výboru Oni byli první vzpomínkovou akci za do gulagů odvlečené občany Československé republiky, odsouzené za velezradu. Výbor Oni byli první se zabýval dohledáváním odvlečených a získání náhrad pro pozůstalé. Naprostý nezájem o spolupráci ze strany RF trvá prakticky dodnes.
Čtěte také:
