Ještě před nedávnem žili lidé v úzkém spojení a souladu s přírodou. Hospodařili na své půdě a starali se o prostředí, které je obklopovalo. Svůj čas a energii věnovali jen na to nejnutnější k přežití. Dodržovali tradice a následovali přirozený koloběh přírody. Stravovali se prostě a střídmě, využívali vlastní zdroje a jedli to, co rostlo v blízké oblasti. Dosahovali tak soběstačnosti a určité nezávislosti.
Kritika systému
Dnešní člověk se chová v mnoha ohledech naopak. V touze po naplnění tužeb a snů si život paradoxně čím dál více komplikuje. Potraviny dováží tisíce kilometrů z opačného konce planety a z podnebného pásma, ve kterém nežije. Jejich „trvanlivost“ v co největší míře prodlužuje pomocí aditiv a dováží nezralé plody, které postupně dozrávají během převozu a v obchodech.
Spotřebitelé i pěstitelé se stávají do velké míry závislými na prodejních řetězcích, aniž by si mohli nebo chtěli pěstovat potraviny vlastní. V tomto směru připomíná současná situace příběh muže, který v čiré nevědomosti celý život žebral o jídlo, a přitom seděl na kameni, pod nímž se nacházel poklad.
Tím, že lidé ztrácí kontakt s půdou a venkovem, často se už sami ani neptají, odkud se potraviny, které v supermarketu nakupujeme, vzaly, ani jakým procesem prošly. Vzhled totiž neříká nic o tom, zda jsou bezpečné, zdravé, chutné či jak voní.
Když se sedlák rozhodne vyjít vstříc spotřebiteli, pokud jde o kvalitu potravin, jeho cesta je často trnitá, stěží totiž může konkurovat cenou obchodním řetězcům. Svůj návrat k přirozenosti navíc musí začínající farmář nahlásit na ministerstvu zemědělství a stvrdit certifikátem ekologického zemědělství. Po tzv. přechodném období, kdy na svém pozemku dva až tři roky pěstuje ekologicky, aby se odstranily negativní vlivy předchozí zemědělské činnosti, je úředně uznán a pak může začít prodávat zeleninu a ovoce s nálepkou BIO.
Biopotraviny mají svůj příběh
Zastánci biopotravin tvrdí, že zelenina a ovoce ze supermarketů jsou anonymní, ale ty z tržiště nebo přímo od sedláka mají svůj příběh. Člověk konzumující biopotraviny nezatěžuje svůj organismus látkami, které mají prokazatelně toxický vliv. I když se zájem o biopotraviny zvyšuje, informovanost je stále relativně nízká, jen malé procento české veřejnosti totiž ví o principech, na nichž biozemědělství stojí.
Existuje skupina alternativně či biosmýšlejících lidí, kteří se hlásí a navrací k tradičním hodnotám, a k tomu patří zdravý životní styl a také kvalita vypěstovaných potravin. Někteří zdělili statek po prarodičích a pokračují tak v rodinné tradici, často se však k farmaření dostanou i lidé z intelektuálních kruhů, kteří jsou přesyceni hektickým a přepodnětovaným způsobem života, který jim přestává dávat smysl. Raději volí život na venkově, vypěstované produkty zpracovávají, aby byli co nejméně závislí na potravinových řetězcích, a směřují tak k soběstačnosti.
Zelenina a ovoce z tržiště nebo přímo od sedláka mají svůj příběh.
Jedním z nich je Vojtěch Veselý z Biostatku Valeč, který své rozhodnutí založit farmu komentuje: „Důvod, proč jsem se rozhodl žít ve Valči, byl, aby mě živilo to, že se budu starat o svou domácnost, a není divu, že ta domácnost pak nabrala charakter farmy. Pracuji na svém ve volném čase, farmaření totiž nepovažuji za zaměstnání.“
(Eko)faremní filozofie
Ekofarmy nabízejí nekonvenční produkci. Biozemědělství totiž představuje systém, který je v souladu s přírodou, nikoli proti ní. Farmy podnikající v režimu ekologického zemědělství deklarují, že se od toho konvenčního liší především hospodárným a šetrným zacházením s půdou (bez pesticidů a chemických hnojiv), využíváním přirozených zdrojů vody (studny či řeky), ochranou životního prostředí. Potřeby přírody a krajiny začleňují pak do své produkce. Filozofii produkce mají postavenou na přímém a osobním vztahu se zákazníky.
KPZ – koncept „MY“
O poskytnutí podpory a budování vztahu založeném na vzájemném respektu se snaží Komunitou podporované zemědělství (KPZ, socioekonomický koncept zemědělství a distribuce jídla). KPZ je cestou, jak podpořit „svého“ farmáře (pěstitele zeleniny a ovoce či chovatele zvířat) v systému, který říká: MY = komunita nekonvenčním způsobem smýšlejících zákazníků = vám pomůžeme nést tíhu vašich starostí, budeme se podílet na zisku a přijmeme závazek nést riziko možné ztráty v případě neúrody. Vy nám dodáte čerstvou zeleninu, ovoce či maso na smluvené místo v dohodnutém čase.
Biozemědělství představuje systém, který je v souladu s přírodou, nikoli proti ní.
Skupina podílníků má v průměru dvacet členů, před začátkem sezony se setká se svým sedlákem a domluví si podmínky. Probíhá diskuze a cenu tvoří pěstitel i podílníci. Podílníci přijímají každý týden zeleninu a ovoce, které v dané sezoně dorůstá na poli. Sami se pak na výdejním místě podílejí na distribuci, přičemž „službu“ v distribuci mají tak dvakrát za sezonu.
Podle ředitele Asociace místních potravinových iniciativ Jana Valešky dodává své produkty 12 farem: „V současné době je to asi 30 skupinám. Podle našeho dotazníkového šetření, které jsme provedli v loňském roce, je to asi 1 000 strávníků.“ Ekofarmy pro své zákazníky pořádají dny otevřených dveří. Zažít provoz farmy na vlastní kůži umožňují farmáři odběratelům během pracovních víkendů či zážitkových pobytů.
V neprůhledném agro-potravinářském komplexu máme stále menší možnost ovlivnit, v jaké kvalitě a za jakou cenu si potraviny koupíme.
Komunitní zahrady
Další možností, jak si bez vlastní zahrádky obstarat čerstvou zeleninu či ovoce v případě, že bydlíte třeba v paneláku a chcete zeleninu bez chemie, jsou komunitní zahrady. Vznikají uprostřed měst, téměř kdekoliv, kde je trochu prostoru pro pěstování. Pěstuje se i na betonových nebo asfaltových prostranstvích, například v pytlích naplněných hlínou, kde rostlinka od semínka až po zralý plod bez problémů vyroste.
Z farmy až na stůl
V neprůhledném agro-potravinářském komplexu máme stále menší možnost ovlivnit, v jaké kvalitě a za jakou cenu si potraviny koupíme. Proto tou vůbec nejsnazší cestou, jak si zajistit dobrou potravu až na stůl a vymanit se ze závislosti na potravinách, o jejichž původu víme velmi málo, je podpořit lokální pěstitele a nakupovat přímo od nich.
Co jíst?
Univerzální návod na to, co jíst, abychom se cítili dobře mentálně i tělesně, samozřejmě neexistuje. V čem jsou ale odborníci na zdravou výživu zajedno, je skutečnost, že bychom měli méně solit, nepoužívat rafinovaný cukr a jíst skutečné potraviny v přirozené míře. Ke zdravé a dobré stravě patří samozřejmě i kvalitní potraviny.
Více zde: kpzinfo.cz
Čtěte také:
Označování potravin za „zdravé“ může být často jen marketingový trik, ne realita
Geneticky modifikované plodiny – jaké existují, kde se prodávají a co se pěstuje u nás
Další články naleznete ve speciálním vydání Epoch Times „Tělo a Mysl – Nerozlučné spojení“.
Nahlédněme společně do vztahů mezi chováním a myšlením člověka a stavem jeho fyzického těla. Nemoc nebo zdraví jsou různé stavy a každý má za sebou nutně nějaké příčiny. Jak zpomalit, vyvážit svůj životní styl a nalézt rovnováhu nemusí být velmi těžká otázka a už vůbec nemusí být finančně nákladná. Není to ale ani tak, že by se dalo něco z toho získat bez práce nebo bez obětí. |