Alternativní proudy vzdělávání: Montessori – „Pomoz mi, abych to dokázal sám“

Kamila Randáková stála u zrodu společnosti Montessori v ČR. Když v roce 1997 absolvovala vůbec první Montessori kurz u nás, uvědomila si, že se jí otevírá zcela jiný pohled na osobnost dítěte. Že se dá ke vzdělání přistupovat jinak, jí do té doby nikdo neřekl, ani na pedagogické fakultě, na níž promovala.

Vystudovala jste český jazyk a občanskou výchovu na pedagogické fakultě, přesto většinu svého profesního života věnujete tvorbě materiálů a pomůcek pro český jazyk a výuce na prvním stupni. Bylo vaše rozhodování opustit praxi v zavedené státní škole, vydat se na nevyšlapanou cestu a nakonec založit Montessori školu ve Slaném obtížné?

V Čechách jsme hledali cestu, jak na přelomu druhého tisíciletí budovat novou školu podle konceptu, který už je ve světě ověřen stoletou praxí. My jsme měli povolen jen „režim pokusného ověřování“, vždy jen na jeden rok. Byla jsem do té doby jednou z prvních odvážných Montessori učitelek v Čechách.

V roce 2000 bylo proto těžké přesvědčit okolí, že učení ve škole může vypadat také úplně jinak. Stále byla dominantní jednotná škola, centrální vedení dětí – rozvrh, známky a učebnice byly „ověřenou“ jistotou.

Od začátku jsme s učitelkami z prvních Montessori školek a tříd ZŠ svoji práci s dětmi ochotně sdílely a předávaly zkušenosti  – k tomu byla příležitost pod neziskovou organizací Společnost Montessori – dnes Montessori ČR, která připravila první český Montessori kurz pro rodiče a zájemce a systematicky začala vzdělávat také pedagogy. 

Jedním z důvodů, proč jsem chtěla kdysi „jinou“ školu, bylo také to, že moje nejstarší dcera byla ve škole nešťastná a my jsme jí nemohli pomoci – do školy se chodit musí. Manžel mě od začátku moc podporoval, moje práce ho zajímala, a to mu vydrželo až dodnes. Vloni jsme s mojí vzácnou přítelkyní otevřely soukromou Montessori školu ve Slaném, kam nastoupily obě mé dcery, nejmladší coby žákyně, nejstarší na pozici učitelky v mateřské školce.


Máte zvláštní kritéria při výběru učitelů, které zaměstnáte? Liší se „Montessori učitel“ od toho z veřejné školy?

V Montessori seminářích se setkávám s maminkami, které hledají ten „správný a moderní způsob výchovy“ pro to, aby jejich dítě bylo spokojené a pohlíželo na svět s důvěrou. V Montessori kurzech jsou nadšené učitelky (sem tam i učitelé), které chtějí učit děti „nadčasově“ pro budoucnost a chtějí, aby je samotné pedagogická práce naplňovala, bavila a byla tvořivá. Takže to je dobrý základ pro osobnost Montessori pedagoga. Setkávám se s mnoha ženami, které se stávají učitelkami v režimu své životní rekvalifikace – chtějí pro své vlastní děti rozvíjející mateřské centrum, pak školku, pak školu – a mění se se svými dětmi, až se stanou kvalifikovanými pedagogy a najdou v této práci smysl a své poslání.

Žádané osobní parametry pro Montessori pedagoga jsou: radost z práce s dětmi, etika a zodpovědnost, tvořivost, chuť spolupracovat a uplatnit své osobní přednosti, ochota pracovat na sobě, učit se nové, spolupracovat s dětmi – ve smyslu přijetí toho, že právě my dospělí se od dětí a s dětmi můžeme mnoho naučit; přistupovat ke světu s respektem a pokorou a vědomím svého „kosmického úkolu“. Legislativně je požadována pedagogická kvalifikace a kvalitní dlouhodobý kurz pro Montessori pedagogy.

„Děti potřebují cítit důvěru a oporu, respekt ke své osobě. Chtějí mít možnost výběru a svobody – v prostoru, za který zvládnou být zodpovědné.“

Žijeme v době, která je velmi nestabilní.  Jak se člověk má vyznat v  proměňujícím se světě, když ani společnost neví, na jakých hodnotách chce v budoucnu stát? Jakou cestou se mají děti vydat, aby zažívaly úspěch coby primární lidskou potřebu a současně se nevzdaly hodnot, kterým věří?

Děti potřebují cítit důvěru a oporu, respekt ke své osobě. Chtějí mít možnost výběru a svobody – v prostoru, za který zvládnou být zodpovědné; zajímavou práci, která je upoutá, a pak mají radost z toho, co se samy naučí. Důležitá je podpora individuálních potřeb; ocenění pokroků a snahy; schopnost spolupráce a seberealizace v týmové práci – to je cesta k budování sebedůvěry a to je cesta k osobnímu úspěchu. A to je to, o co se v Montessori školách snažíme. Děti si tady mohou vybírat z učebních aktivit; pracovat tak dlouho, jak potřebují, aby úkol zvládly; nejsou známkované, a tak se učí pro radost ze svého vlastního pokroku – chtějí TO prostě objevit a umět. Učí se spolupracovat s ostatními – být také rádci a pomocníky někoho druhého – to je přirozený úspěch. Nepotřebují jedničky a pochvaly, nemusí se stresovat. Když jsou spokojené a cítí se bezpečně, tak se toho také nejvíce naučí.

Dnes prakticky všechny novodobé výzkumy na poli neurovědy, psychologie ukazují, jak kritické první tři roky jsou pro pozdější duševní vývoj osobnosti. Program Montessori pamatuje i na děti do tří let. Není to přežitek?

Myslím, že sebevědomí si budují děti už v raném věku.  Montessori zahrnuje program, jak pracovat s miminky (a jejich maminkami) a jak připravit prostředí pro děti do tří let. V dnešní době, kdy je velký trend otvírat jesle a vzdělávat chůvy – je Montessori program ideální alternativa.

„Děti mají v Montessori škole možnost být samy sebou, učit se rozhodovat o sobě a o tom, co a jak budou dělat.“

Neveřejné školy mají často nálepku „školy hrou“, bez autoritářského přístupu, kde se nic nemusí. Myslíte si, že je to z toho důvodu, že žijeme ve společnosti, v níž si lidé uzurpují spíše práva než povinnosti? Jak je to u vás, z jak přednastavených rodin k vám děti přicházejí? Jak se vám daří v tomto ohledu s nimi pracovat?

Pro všechny děti, které k nám přicházejí, může být toto prostředí podporující a přínosné. Děti mají v Montessori škole možnost být samy sebou, učit se rozhodovat o sobě a o tom, co a jak budou dělat. Tím, že se učí ve věkově promíchaných skupinách, učí se spolupracovat s druhými, radit se spolu, pomáhat si, vést druhé. Učí se používat svoji svobodu a být zodpovědné, protože když se samy rozhodují – trénují svůj odhad skrze řešení situací, je to více jejich osobní záležitost. Nesedí jenom v lavicích, ale najdou si místo, kde pracují s pomůckami, encyklopediemi, učí se plánovat, píší si o práci svůj školní deník. Učí se aktivně – zapojují ruce, vše si musí samy vyzkoušet, zajímají se o věci. Při učení získávají mnoho praktických dovedností a sociálních kompetencí.

Montessori metoda vznikla již před sto lety, školy fungují po celém světě, každý národní vzdělávací systém má svou specifickou kulturní identitu, která se v něm promítá. Není  univerzálnost Montessori metody s tímto v rozporu?

Montessori školy mají stejné principy na celém světě – přesto má každá škola svoji vlastní atmosféru. V každé zemi přizpůsobují svůj program národní kultuře, hodnotám společnosti. A náladu uvnitř každé školy vytvářejí dospělí učitelé. Jezdíme s kolegyněmi ze společnosti Montessori ČR po evropských zařízeních s Montessori programem, abychom se inspirovaly a také získaly zkušenosti s programem pro dospívající, který u nás teprve začíná. Stále je co vylepšovat – ale také vidíme, že naše školky a školy prošly za 15 let Montessori v ČR velký kus cesty a jsou na výborné úrovni. Ale vždy záleží na lidech – jakou mají vlastní motivaci a skutečný zájem budovat pro děti kvalitní připravené prostředí.

Jedna z myšlenek Montessori pedagogiky je mít školu na farmě. V čem spatřujete její přínos? Jaká je realita v českých podmínkách?

V zahraničí se nyní zajímáme hlavně o program pro dospívající – školu pro děti na 2. stupni a starší. Ani ve světě nejsou s tímto programem velké zkušenosti – spíše ověřování principů, hledání správné organizace a obsahu vzhledem k současnému světu. Program školy pro dospívající děti od 12 let se jmenuje DĚTI ZEMĚ a jejím modelem je právě škola na farmě. Zemědělské činnosti umožňují, aby se děti pro praktické projekty učily potřebné informace ze všech oborů. Také umožňují mikroekonomiku, takže se dá něco vypěstovat nebo vyrobit a dále prodat a peníze zase s rozmyslem použít. Něco pěstovat, starat se o zvířata a budovat – to je velká zodpovědnost, všechny práce se musí udělat v určitý čas (ne, až se někomu zachce).

Učitelé umožňují velkým dětem také seberealizaci a sebevyjádření v oblasti, které se chtějí věnovat nebo v ní vynikají. Je důležité, aby budoucí dospělí dobře poznali sami sebe.

V ČR zatím pracují s dětmi na 2. stupni zkušené Montessori třídy ve veřejných školách v Praze, Brně, Kladně a jen několik dalších soukromých škol.

Podle průzkumu PISA (program pro mezinárodní hodnocení žáků) je slabinou našeho školství elitářství. V neprospěch hovoří i to, že nám záleží na socio-ekonomickém statusu rodiny. Pozorujete tuto selektivnost i u vás?

Montessori program pro své děti si rodiče vybírají, pokud se zajímají o možnosti ve vzdělávání – pro mnohé to není nejbližší škola, pro některé je třeba docela z ruky. V mnoha místech chtějí rodiče tento program pro své děti, ale nenajdou otevřenou školu, pedagogy nebo osvícené zřizovatele na obcích. Potom rodiče zakládají soukromé školy, kde si pak musí hradit nájem a provozní náklady. Takže z tohoto pohledu se mohou zdát školy méně dostupné každému. Rodinné prostředí ovlivňuje dítě ze všeho nejvíce, ale v Montessori školách zůstává školní práce ve škole a nebývá přenášena na rodinu, takže při samotné školní práci mají děti rovnější šance.

Montessori školy pečují o vztahy mezi dětmi i dospělými, o komunikaci s rodiči – jako součást bezpečného prostředí pro průběh učení.

Montessori metoda přináší dětem obrovskou úlevu – nastavuje jim hranice, vede je k zodpovědnosti a posilováním tolik proklamovaných kompetencí je připravuje na budoucnost. Existují ale v českém prostředí Montessori školy, které jsou spíše než na budování vztahů zaměřené na výkon?

Montessori školy pečují o vztahy mezi dětmi i dospělými, o komunikaci s rodiči – jako součást bezpečného prostředí pro průběh učení. Ale opět záleží na samotných lidech – někdy jsou k výkonům tlačeny Montessori třídy, které se v budově veřejné školy musí podřídit společnému testování, jsou hodnoceny podle účastí ve školních soutěžích, děti jsou stále porovnávány apod. Někdy jsou na výkon zaměřeny školy, které vznikly jako podnikatelský záměr, a zřizovatel nemá opravdu zájem o obsah a průběh školního programu, spíše chce obstát v konkurenčním prostředí a mít naplněnou kapacitu. Ale takovéto školy jsou výjimky.

Montessori školy vznikají v Čechách nejvíce ze zájmu a za velkého nasazení rodičů, kteří si tento program vybrali a hledají možnosti, jak takové mateřské centrum, jesle, školku nebo školu  vybudovat a otevřít ve své obci – a připravit tak pro své děti školu, kam budou chodit s radostí.        

Děkuji za rozhovor.

 
Základní pilíře Montessori pedagogiky

Svůj život zasvětila šíření revoluční pedagogiky, která nese její jméno. Italská rodačka Maria Montessori   (1870 –1952) provedla rozsáhlý výzkum, během něhož změnila pohled na to, jakým způsobem se děti učí. Díky neutuchající houževnatosti své poznatky šířila dál a její práce měla dopad na vzdělání několika generací dětí po celém světě. Stala se tak jednou z nejznámějších odbornic na pedagogiku v historii.

Montessori pedagogika je výukový systém založený na přirozeném podněcování dětí k osobnostnímu rozvoji, které nejlépe ilustruje hlavní heslo Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“  Za tímto krédem stojí příběh malého dítěte, které se na paní Montessori obrátilo s touto prosbou. 

Vzdělávací prostředí se buduje na principu možnosti volby a jemné komunikace s dítětem, k dítěti se učitel chová s respektem stejně jako k dospělým. Prostředí, organizace vzdělávání a učební materiály se připravují  podle vývojových potřeb dětí (v šestiletých cyklech) a učitel dokáže učební činnosti individualizovat – tedy upravovat podle aktuálních možností dítěte. Děti jsou vedeny ke vzájemnému respektu, pomoci a spolupráci, učí se kontrolovat a hodnotit svoji vlastní práci. Dítě, pokud má přístup k tomu, co v daném období potřebuje, pak je zaujato prací natolik, že je schopno se soustředit intenzivně a dlouhodobě na práci. Koncentrace je základem učení.

Proto se program v mateřské škole zaměřuje na praktické činnosti (kuchyňka, dílna, zahrada, rukodělné práce), rozvoj smyslového vnímání, ale také podle zájmu dětí na čtení, psaní, matematiku a jednoduchou vědu. Kosmická výchova ve škole představuje dětem řád světa a pohledy na svět od počátku vesmíru po současné dějiny a přírodní prostředí. Program pro dospívající je zaměřen na mikroekonomiku, seberealizaci velkých dětí, řemeslné a zemědělské práce, vaření, umění, vědu, jazyky – vše je s pomocí odborných učitelů k dispozici jejich zájmu a spolurozhodování.  Montessori vzdělávání je celostní program.

„Montessori program je celá filozofie se vznešenou vizí a ideou – o tom, jak měnit svět k lepšímu tím, že budeme citlivě přistupovat k našim dětem a nebudeme jim překážet v jejich vesmírné cestě.“

Ve škole si děti vedou deník namísto žákovské knížky, dodržují pravidla pro práci ve skupině, učí se plánovat svoji práci, vedou si své učební portfolio. A vše má důležitý cíl: samostatnost, sebedůvěru a etiku v rozhodování, statečnost v odpovědnosti, zájem stále objevovat a chuť učit se. 

Montessori program je celá filozofie se vznešenou vizí a ideou – o tom, jak měnit svět k lepšímu tím, že budeme citlivě přistupovat k našim dětem a nebudeme jim překážet v jejich vesmírné cestě.


Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.