Bojový styl Wing Chun: Esence boje spočívá v jednoduchosti

Název tohoto účinného, snadno naučitelného a také rozšířeného jihočínského bojového umění lze přeložit jako Věčné jaro, což naznačuje význam nikdy nekončícího procesu rozvoje. V principu se jedná o chování vody; v čínské filozofii platí, že strnulost znamená smrt a přizpůsobivost je projevem života.

O celosvětové rozšíření tohoto bojového umění se zasloužil především mistr Yip Man, který založil školu tohoto stylu v 50. letech v Hongkongu poté, co tam byl vyhnán čínskými komunisty. Nemalou zásluhu na rozšíření tohoto stylu do světa má i známá hollywoodská hvězda a žák Yip Mana, Bruce Lee. Životní osudy Yip Mana zachycuje také série filmů. V počátcích jeho šíření v 50. letech se tento systém dostal i do Evropy; první školu v Čechách založil po převratu Ivan Rzounek.

„Přivítej to, co přichází, vyprovoď to, co odchází, a spěchej při ztrátě kontaktu.“ – Yip Man

Wing Chun se dělí na dvanáct žákovských stupňů: čtyři technické, čtyři praktické a čtyři velmistrovské, přičemž poslední z nich je vlastně nedosažitelný; nicméně k použití tohoto systému v praxi není zapotřebí mnohaletého tréninku, základní techniky se totiž lze naučit již na začátku.


Jelikož se Wing Chun rozvíjel ve stísněných hongkongských uličkách, jeho efektivita spočívá především v použitelnosti v malých prostorách. A jak legenda praví, je vhodný i pro ženy.

Název totiž údajně vznikl podle slečny Yim Wing Chun, která se znala s uprchlou mniškou Ng Mui, jež byla jednou z legendárních Pěti starších. Ti jako jediní v 17. století přežili mandžuské drancování slavného kláštera Šaolin. Slečně Yim byl jistým pohlavárem proti její vůli nabídnut sňatek, a tak spojila své síly s mniškou a uzavřeli s jejím nápadníkem sázku, že pokud ho slečna do roka porazí v boji, k jejich sňatku nedojde. Yim opravdu vyhrála a mniška na její počest pojmenovala svůj nový styl Wing Chun.

Efektivita spočívá především v použitelnosti v malých prostorách. A jak legenda praví, je vhodný i pro ženy.

Není tedy třeba mít silnou tělesnou konstituci nebo zvláštní pohybové nadání, a to díky boji na krátkou vzdálenost či možnosti použít velmi účinné a destruktivní techniky.

Další legenda praví, že jiný název pro toto bojové umění – Jung-čchun – vznikl poté, co byly klášter společně s budovou s názvem Yong Chun Tong (v české transkripci Jung Čchun Tchung, pozn. red.) zničeny. A název po něm přejal nově se rodící styl.


Genialita tohoto umění však tkví především v jednoduchosti a snaze se držet snadných a co nejefektivnějších pohybů a úderů. Díky neustálé kontrole protivníka umožňuje i boj se zavázanýma očima, a to díky vypěstované takzvané svalové paměti a technice, při níž se přilepíme k protivníkovi, a tím jeho pohyby nepřetržitým kontaktem s ním pouze cítíme. Je vysoce účinný i proti více protivníkům najednou.


„Ten, kdo vyniká jako válečník, se nesnaží být impozantní.

Ten, kdo vyniká v boji, se nikdy nenahněvá.

Ten, kdo vyniká v poražení svého nepřítele, nevyhledává problémy.

Ten, kdo vyniká v zaměstnávání druhých, se před nimi umí i sklonit.

To pramení z ctnosti v nesoutěžení a vážení si vznešenosti nebe.“

– z knihy Cesta válečníka od Howarda Reida a Michaela Crouchera


Ačkoli se tento systém snaží v rámci obranných technik tvářit jako měkké bojové umění, tedy umění, které nejde proti síle silou, jeho útočná stránka je velice destruktivní. Specifikou jeho útočné stránky je boj o středovou linii, tedy o přímou nejkratší cestu pro útok, ve které leží všechny citlivé tělesné body, a řetězové údery, které zasypou protivníka ohromným počtem sérií ran za velmi krátký čas. Specialitou je také spojení útočné a obranné stránky v každé technice.

Bojový postoj ve Wing Chunu je oceňován díky třetímu stabilnímu bodu, který se snaží myslet na stabilitu a ochranu genitálií. Jeho správné provedení lze přirovnat k proutku bambusu. Měl by být pevný, avšak flexibilní; zakořeněný, avšak poddajný. Správná rovnováha těla umožňuje rychlejší zotavení se z odražených útoků a pevný postoj zaručuje větší sílu. Uvolnění celého těla nám zaručuje rychlejší provádění úderů a dosažení větší výdrže a vnitřní síly.

Trénuje se i boj se zbraněmi, s dlouhou tyčí a motýlími meči. V boji se také používají velmi účinné nízké kopy, před jejichž provedením není nutné být rozcvičen. Jejich výhodou je také menší zranitelnost při jejich provádění.


Wing Chun se neustále vyvíjí na základě technik, které používá protivník. V západním světě se z něj, podobně jako z jiných bojových umění, stala komerční záležitost. Nejúspěšnějším komerčním projektem je zřejmě EWTO (Evropská organizace Wing Tsun).

Systém obsahuje to nejlepší z dávných kung-fu stylů, a i když se jedná o velice tvrdý bojový styl, je to stále spíše filozofie, je vědecký a logický. Přestože existují i jiná bojová umění, která jsou účinná při skutečném boji, Wing Chun je stále předbíhá v mnoha ohledech. I ve vysokém věku si lze díky němu udržet vnitřní sílu a energii. Jeho filozofie nám může pomoci lépe se vypořádat s komplikovanými situacemi v životě či dělat správná a rychlá rozhodnutí.


Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.


Čtěte také: