Obchod s elektronikou v Hongkongu, v jehož výloze běží zpravodajství projevu Si Ťin-pchinga na zahajovací schůzi 19. národního kongresu Čínské komunistické strany 18. října 2017. (Anthony Wallace / AFP / Getty Images)
První pramení z PR vedeného táborem čínského režimu, které se přibližuje západním hodnotám. Zaručuje lidská práva, ukazuje materiální modernizaci, kapitalismus a svobodu obchodování. Za řadami úředníků a obchodníků v dobře střižených sakách a kravatách prosakuje další názorový proud, který míní, že to, co na povrchu vypadá jako „reforma“, je uvnitř stále totalitní systém centrálně řízený z Pekingu.
Už jen „drobnost“ – čínskou ústavou zaručená svoboda slova a právo na přístup k informacím – končí při každodenním přístupu na internet nebo k tisku, a přidejme k tomu rozhlas a televizi. Informace se šíří pod taktovkou státního Oddělení propagandy (což je oficiální název, nikoliv hanlivý přívlastek), které rozhoduje, jaké informace jsou „vhodné“ a jaké „nevhodné“ a případně také co „je“ a co „není“ pravda.
Nové vedení v čele se Si Ťin-pchingem má ambice vést Čínu do „nové éry socialismu s čínskými charakteristikami,“ jak sám Si prohlásil u příležitosti 19. národního kongresu Čínské komunistické strany v říjnu 2017.
Si Ťin-pching znovu a znovu opakuje, že komunistická strana je všudypřítomná a jediná „cesta vpřed“. „Vláda, armáda, lidé a školy – na východě, na západě, na jihu, na severu a ve středu – strana vede všechny,“ řekl Si.
Současný čínský lídr straníky také varuje před „nuceným“ použitím západních stylů vládnutí v Číně, což by podle něho zrušilo naději na „opravdovou politickou reformu“ prostřednictvím „socialismu s čínskými charakteristikami“, který je podle strany „jádrem minulosti, přítomnosti a budoucnosti Číny“.
Si Ťin-pching se ve svých proslovech dostal k bodu, v němž vysvětluje, co tato „nová éra“ pro Čínu vlastně znamená: „Číňané, kteří dlouho trpěli těžkostmi, uvítají velký skok, jak povstat, stát se bohatými a stát se silnými“.
Podle Si Ťin-pchinga vše proběhne v následujícím časovém rozvrhu: do roku 2035 se Čína stane společností, ve které budou naplněny hmotné potřeby obyvatelstva, zatímco do roku 2050 se Čína stane „plně modernizovaným socialismem“.
Podle analýzy investic v rámci národního rozpočtu vyhrazuje Čína větší rozpočet na boj s „vnitřním nepřítelem“ než na ochranu proti „vnějšímu nebezpečí“. Jinými slovy, čínská vláda vnímá vlastní občany jako největší hrozbu, a proto se nesmějí vymknout kontrole.
Tedy „modernizovaný socialismus“ dnes zahrnuje informační technologie umožňující sledovat každý post na internetu a dle potřeby zaklepat na dveře onoho „darebáka“, který by se i jen šířením „nesprávných“ myšlenek pokoušel „podkopat budoucnost Číny“, kterou je jedině komunistická strana – čímž by samozřejmě „rozesmutněl všechny Číňany“, pokud použijeme žargon oddělení propagandy.
„Čínská vláda vnímá vlastní občany jako největší hrozbu, a proto se nesmějí vymknout kontrole.“
A zde vidíme dokonalý kruh, v němž čínská vláda chrání Číňany před nimi samotnými, aby si ve své nevědomosti toho, „co je dobré a co je zlé“ náhodou nezvolili „nesprávnou“ budoucnost. Koneckonců, raději to rozhodnou za ně, neboť jak prohlásil jeden z vůdců komunistické strany, „Číňané jsou příliš hloupí na to, aby si mohli sami zvolit správné vedení“.
Připomeňme si některé rysy „socialismu s čínskými charakteristikami“, nebo alespoň jejich nejvýznamnější historické milníky od Velkého skoku vpřed, během něhož zemřelo několik milionů Číňanů na hladomor, přes Kulturní revoluci, která zničila podstatnou část kulturního dědictví shromážděného během dvaceti dynastií a období 5 000 let, k odstranění intelektuálů, při němž nechal Mao Ce-tung zavraždit 50 tisíc čínských učenců a „osvobodil“ tak národ od „intelektuálních otěží“. Celkem si komunistická strana může přičíst na 90 milionů obětí na životech, které za doby její vlády zemřely v období míru.
Ale nechme historii spát a podívejme se na to, co se děje dnes. Pravidelné celostátní zátahy na právníky obhajující lidská práva (svobodu víry, právo na druhé dítě, svobodu slova, právo na vlastní majetek atd.). Pronásledování náboženských a etnických skupin (duchovní hnutí Falun Gong, křesťané, Tibeťané a Ujgurové). Vyvlastňování majetku, potlačování novinářů a svobody slova. A oběti na životech? Čínský režim neuznává dělbu moci, a proto zákonodárný systém, soudní systém a výkonná moc (policie) mají jediného „šéfa“, asi uhodnete. Není problém plnit vězeňský systém libovolnými skupinami „nepřátel“. A že jich pár desítek tisíc popraví za jejich „zločiny“ nebo „nešťastně“ zemřou ve vězení? To může být podle myšlení strany vyloženo jako „daň za jejich zločiny“, ne?
Jak vidíme, vše je moderní, dokonce i odhalování, pronásledování a odstraňování „nepřátel“ se modernizuje. Inu moderní Čína. Byznys, saka a kravaty na předních stranách magazínů, obušky a mříže mimo zraky veřejnosti. Kdo pomlčí, ten si zaobchoduje.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Článek byl vytvořen s pomocí reportáže Annie Wu. Zdroj:
