Dokumentaristka Doris Liu zblízka sleduje vývoj událostí okolo kanadské univerzity v Torontu, která otevřela spolupráci s takzvaným Konfuciovým institutem, financovaným čínským režimem (komunistickou stranou). Pohybuje se jak mezi aktivisty volajícími po zrušení institutu, tak mezi zastánci a prosazovateli „vzájemné“ spolupráce. Příběh končí ve chvíli, kdy po sáhodlouhých jednáních, šetřeních a protestech univerzita pod tíhou důkazů spolupráci definitivně ukončuje.
Chris Bolton, jako předseda Toronto District School Board (TDSB), tedy školské rady oblasti Toronta, s velkou pompou otevírá jeden z největších Konfuciových institutů na světě, při univerzitě v Torontu. Bolton všemožně obhajuje spolupráci s Hanban (čínské Ministerstvo školství), která Konfuciovy instituty řídí, a kterou zase naopak řídí čínský režim. Objevující se znepokojení ze strany rodičů, učitelů a aktivistů Bolton nejprve bagatelizuje a přehlíží. Nakonec však pod tlakem důkazů, svědectví a rostoucí nespokojenosti rezignuje na post předsedy TDSB.
Dokumentaristka postupně nahlíží do zákoutí v pozadí institutu, oslovuje vedoucí kanadských organizací, které sdružují místní čínskou komunitu a postupně se ukazuje, že za (zprvu neviditelné) nitky tahá čínský režim.
Konfuciovy instituty (pozn.: jeden máme také v ČR na univerzitě v Olomouci), jsou přímo financovány a řízeny Čínou na rozdíl od například Goetheho institutů nebo Aliance Francaise.
Zahraniční ani čínští učitelé, kteří se hlásí o práci v institutu, nesmějí být následovníci Falun Gongu, stojí v přijímacích dokumentech Hanbanu, které učitelé vyplňují. Dokonce ani nesmějí být ve spojení s praktikujícími Falun Gongu, což úzce koresponduje s politikou komunistické strany, která duchovní hnutí Falun Gong velmi tvrdě pronásleduje. Represe, které započaly v roce 1999, dodnes přinesly více než 5 000 ověřených obětí na životech a stovky tisíc režimem vězněných a zneužívaných Číňanů.
O zrušení institutu z důvodů diskriminace, šíření propagandy a přímého politického spojení s čínským režimem rozhodla Školská rada oblasti Toronta hlasováním v poměru 20:2.
Klíčovým svědkem byla učitelka, která v Číně podepsala smlouvu s Hanbanem a pracovala přímo pro pobočku Konfuciova institutu v Torontu, a předstoupila před školskou radu, aby svědčila o probíhající diskriminaci.
Mezitím dokument zachycuje proslovy ředitelky Hanbanu a její pochvalování si modelu Konfuciových institutů, které podle ní dosáhly bodu, kdy „je to, jako by pro nás zahraniční univerzity pracovaly“, a také prohlašuje, že „Konfuciovy instituty jsou důležitou částí naší soft power. Chceme zvyšovat vliv Číny (v zahraničí).“ Podobného názoru je také šéf čínského Ministerstva propagandy Li Čhang-čchun, který v roce 2009 prohlásil, že instituty jsou „důležitou částí čínské zahraniční propagandy“.
Rozpačitou situaci výmluvně ilustrují osnovy institutu oslavující předsedu komunistické strany Číny Mao Ce-tunga jako vůdce, který „nás vede vstříc zářné budoucnosti“. Nebo záběry ze slavnostního večírku Konfuciova institutu na univerzitě v Michiganu, kde tenor pěje píseň „Ó předseda Mao. Ó strana. Vy vychováváte lidi této země.“
Video: Intro - In the Name of Confucius
Název institutu jako strategická politická hra
Při zkoumání pozadí názvu institutu, který se zaštiťuje jménem významného čínského myslitele Konfucia (pozn.: dnes významného především v zahraničí), narážíme na celou řadu absurdností a účelové propagandy.
Považme například, že čínský režim v minulosti označoval Konfucia za „nepřítele číslo jedna“ a v opakovaných kampaních vedených předsedou Mao Ce-tungem a po něm také dalšími členy strany, systematicky vyhlazoval tradiční čínskou kulturu i odkaz samotného Konfucia. Více o tom zde...
Čínský režim je ve skutečnosti bez respektu ke Konfuciovi nebo konfucianismu a využití jeho jména lze považovat za pouhý marketingový tah směrem k západním demokratickým zemím, jak snímek naznačuje.
Využití líbivého pozlátka k balamucení veřejnosti je poměrně běžnou praxí čínského režimu. Zmiňme například klášter Šao-lin, jehož duchovní obsah byl již dávno vyprázdněn a místo toho zbyla pouze turistická atrakce a skupina „mnichů“, kteří cestují jako cirkusáci po světě se svým představením. Ve světě ale lidé stále věří, že klášter Šao-lin stále „žije“, přičemž ve skutečnosti už dávno „zemřel“. Více o tom zde...
Hodnocení
Dokument je velice aktuální. Střídá záběry ze skutečných rozhovorů a událostí dokreslované hereckými sekvencemi mapujícími působení čínské učitelky Soni Čchao v institutu řízeném Hanbanem, kterou v hraných scénách ztvárnila herečka, aktivistka a současně také Miss Kanada 2015 Anastasia Lin. Samozřejmě ve snímku uvidíme i skutečnou Soniu Čchao, která podnikla odvážný útěk a požádala o azyl kanadskou vládu.
Dokumentaristka Doris Liu říká, že snímek je pro ni nástroj, jak informovat veřejnost o pozadí Konfuciových institutů, kterých bylo po celém světě zřízeno více než 400.
Naléhavost tématu ukazuje i fakt, že uzavření institutu neproběhlo pouze na McMasterově Univerzitě v Torontu, ale dodnes došlo k uzavření institutů také na University of North Florida, University of Chicago, University of Pennsylvania a na dalších celkem 17 univerzitách. Více zde...
Nakonec za vším hledejme peníze. Čínský režim posílá univerzitám tučné částky na výuku (pokud přistoupí na spolupráci s Hanbanem a otevřou Konfuciův institut), a tak se nad ledasčím přivře jedno oko, či rovnou obě dvě. To je díky snímku také poměrně jasně patrné.
Snímek chce, aby si diváci nepřestávali klást otázky: Proč Čína financuje v tak tučných sumách zahraniční školství, když má doma ve školství tak velké nedostatky? Plní institut politický cíl čínského režimu nebo jde o skutečnou snahu o dobročinnost a propagaci čínského jazyka? A jaký je vlastně úplný obsah výukových materiálů?
Hodnocení:
Délka 52 minut * ČSFD * IMDB * WEB *
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Čtěte také:
USA: Vláda zakázala Pentagonu financovat činnost Konfuciových institutů
Konfuciův institut - nový kabát Čínské vlády?