Ilustr. foto. (Lucas Sankey on Unsplash)
Nedávný průzkum ukazuje, že nošení bot není mezi chlapci univerzální. V Německu tráví děti a dospívající většinu dne v botách, přičemž až 90 procent jejich vrstevníků v Jihoafrické republice chodí bosky.
Kromě zřejmých rozdílů v podnebí se nabízí odpověď, že hlavním důvodem absence obuvi v Africe je horší ekonomická situace, ale tato dedukce neodpovídá výsledkům našeho nedávného průzkumu.
Sesbírali jsme informace o obuvních návycích mezi 714 hochy z jedné střední školy v zámožnější části Aucklandu na Novém Zélandu. Takřka polovina studentů (45 procent) trávila většinu času bosa. Řada ze studentů byla dokonce ochotna běhat bez bot na tvrdém povrchu na vzdálenosti sto až tři tisíce metrů.
Stavba chodidla
Hlavním vývojovým výsledkem vyrůstání v obuvi je, zdá se, užší chodidlo a nižší nožní klenba. To má při pohybu za následek soustředěnější tlak na patu a špičku.
Naopak ti, kdo vyrůstají bosí, mají chodidla širší a tlak je rovnoměrněji rozložen k okrajům chodidla a napříč prsty.
Přirozený běh
Pata nohy je vysoce citlivá na bolest, což znamená, že když lidé běhají bosky, mají sklon vyhýbat se dopadu na patu a místo toho přenášejí tlak na střední a přední část chodidla. To noze umožňuje, aby se síla dopadu rozložila na širší oblast.
Abyste se vyhnuli dopadu na patu, chodidlo nesmí nikdy být příliš daleko od těla. Proto mají bosí běžci zpravidla kratší krok. Kratší krok si vyžaduje kratší natažení nohy a tudíž mají bosí běžci více ohnutá kolena a chodidlo více natočeno k zemi. Takovéto pozice kloubů umožňují svalům kolem kolena pomoct při kontrole dopadu na zem a kotník se může chovat více jako pružina.
Problémy s obuví
Čtěte také: „Komerční boty z nás dělají invalidy,“ říká vynálezce zdravotní obuvi Josef Hanák„
Běh s protaženou končetinou má za příčinu to, že síla dopadu se absorbuje přes patu, kosti a klouby, přičemž svaly nejsou potřebně zapojeny. Snad proto se většina běžeckých zranění váže k místům, které nejsou na absorpci síly uzpůsobeny (holeně, chodidla a kolena).
Co je zajímavé, když si lidé boty sundají, většina z nich přejde do kroku, kdy našlapují na střední a přední část chodidel. Vypadá to, že děti a teenageři, kteří vyrůstají většinou bosky, jsou dost silní na to, aby i bez bot běhali rychle a na dlouhé vzdálenosti.
Výskyt bolesti nohou u novozélandských žáků, které jsme studovali, byl v dolní škále v porovnání se studenty podobného věku jinde ve světě. Toto zjištění, společně s absencí důkazů o tom, že obuv předchází zraněním, nás vede k doporučení, aby děti trávily co nejvíce času bosky.
V řadě západních zemí se jeví bosé aktivity jako společensky málo přijatelné a proto je možné, že dospělí, kteří bez obuvi na nohou nevyrůstali, mohou mít jinou stavbu chodidel a malou sílu v nohách a proto jim může přechod na bosý režim zabrat více času.
Je tudíž velice důležité, aby tito lidé nic neuspěchali a čas strávený bez bot, ať už chozením či během, navyšovali postupně. Jedincům, kteří chtějí k chození bosky přejít, může napomoct čím dál vyšší dostupnost obuvi, která napodobuje konstrukci nohy (minimalistické boty) a nemá tlustou podrážku. Zlepšující se vzhled takovýchto bot může zároveň usnadnit společenskou akceptovatelnost.
Peter Francis je ředitelem vědecké skupiny pro muskuloskeletální výzkum při Leeds Beckett University v Anglii. Tento článek by původně publikován na portálu The Conversation.
Přeložil O. H.; Originální článek.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Čtěte také:
Léčivá chůze: Nejsložitější lék není nezbytně tím nejlepším
