Replika korábu v přístavu. (Z. Danková / ET ČR)
Oceán je zde výrazně určujícím prvkem – příliv a odliv nelze obejít. Prostě zde vládne. Příliv je tu jeden z nejvyšších – až 14 metrů.
Čtěte 1. díl: Armorica: Mont-Saint-Michel, „pyramida moří“ s nejvyšším přílivem
První polibek oceánu
Jak se chodí plavat do oceánu, mne naučila jedna místní starší dáma. Vlny podemílají nohy, odliv sice nekulminuje, ale váhám. Starší paní jde po pláži a vstoupí do oceánu bez mrknutí oka. Plave a plave daleko, plave sem a tam… Asi se vyzná.
Dobře, jdu se také „pomazlit s oceánem“. A potom už víckrát nechci moře. Jedině oceán. (V tomto případě La Manche).
Hradby města korzárů jsou pevné dodnes, však je také stavěl dvorní stavitel Vauban, proslulý nejednou historickou stavbou včetně pevnosti Boyard. Na hradbách hraje umělec na kytaru a prodává svoje DVD s originální hudbou.
Když je pláž pod vodou, můžete si zajít na crepés (palačinku), na zmrzlinu nebo můžete včerejší bagetou nakrmit racky, kteří mají nekonečný apetit. Pokud si koupíte něco k jídlu a vyjdete si na hradby, může přilétnout racek a – klof! Máte část svačiny pryč.
Nejstarší pláž ve Francii. (Z. Danková / ET ČR)
A ještě ke všemu tu žijí korzáři. Jeden na ulici předstírá, že spí, ale když si ho vyfotíte, vyskočí a šermuje vám šavlí před očima. Za pár drobných si ho můžete vyfotit.
Starším návštěvníkům se možná vybaví námořnická píseň o St. Malo, „Santiano“, kterou kdysi zpíval Waldemar Matuška. Ta se mi opravdu se spustila v hlavě a zní po celou dobu.
A seznávám, že melodie je navíc zřejmě ryze bretonská!
Dlouhá a zničující historie
Dozvídám se, že umělci pojmenovali město „kamenná koruna na vlnách“ nebo žulová „citadela“.
František Kožík, český spisovatel, uvádí, že kdo spatří toto město, tomu se srdce rozbuší radostí, že „něco tak velkého a dokonalého je vůbec možné. Zachytilo se na ostrově, spojeno se zemí jen úzkou šíjí... Je zježené věžemi a vysokými komíny na domech, až po zuby obrněno hradbami a baštami bran, jejichž mohutnost je ohromující“.
Korzár dříme na ulici. (Z. Danková / ET ČR)
Jméno mu dal jeden nenápadný svatý, Mac Law, který připlul z hrabství Gwent. Cestou se zastavil na malém ostrůvku, kde sloužil mši, než posléze zjistil, že se nachází na hřbetu velryby.
S pár mnichy se nakonec usadil na ostrově Aron, který se pak přejmenoval po něm – Saint-Malo.
V 17. století se město stalo hnízdem pirátů, kteří se zde opevnili a zdokonalili hradby s pomocí stavitele Vaubana. Korzáři si také zřídili majáky, aby se jim bezpečně vyplouvalo a vracelo z loupeživých výprav.
„Pro svou polohu bylo Saint-Malo zapleteno do všech válek, které vedla Francie s Anglií,“ uvádí Kožík. Z ostrova také pochází několikero slavných rodáků, jako třeba básník Francois-René de Chatebriand, zakladatel romantismu, který je pohřben na nedalekém ostrově Bé, nebo neklidný kněz de Lamennais, syn rejdaře.
Rackové na hradbách.
Jedna z mohutných věží Chateau.
Jedna z mohutných věží Chateau.
Korzárskou slávu později vystřídal vyhlášený rybolov. Saint-Malo má také jednu z nejstarších pláží ve Francii.
Za druhé světové války město lehlo popelem, aby pak znovu povstalo, ještě krásnější než dříve. Roku 1947 se architekti shodli vybudovat historické Saint-Malo do původní podoby před válkou.
Navíc, kdyby sem vstoupila znovu noha piráta ze 16. století, nemusel by se ptát na cestu. „Všichni velcí piráti by tu našli své domy, po poslední schůdek, po poslední komín,“ uznává Fr. Kožík dnešní vzhled.
Čtěte dále: Armorica 3: Konec světa byl potichu
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
