Ilustr. foto. (Photo by rawpixel on Unsplash
Zejména se jedná o pocit zatuhlosti, když člověk vstává ráno z postele nebo po delším sezení. Jakmile se tělo trochu rozpohybuje a svaly se „rozehřejí“, tento pocit se nakonec vytratí, ale stejně je to nepříjemné. Existuje několik důvodů, proč k tomu dochází.
Jak stárneme, kosti, klouby a svaly mají sklon k oslabování. Pocit ztuhlosti je často naším vnímáním zvýšeného úsilí, které musíme vynaložit k vykonávání denních úkolů.
Řada starších lidí trpí onemocněními, které se váží na věk, a které mohou přispívat ke strnulosti svalů. Patří sem osteoartróza (rozklad chrupavky v kloubech), osteomalacie (měknutí kostí kvůli nedostatku vitamínu D), osteoporóza (úbytek kostní hmoty, což způsobuje křehkost kostí), revmatická artritida, zánět kloubů a úbytek svalstva způsobený sarkopenií (přirozená ztráta svalové hmoty a síly).
Svou roli může hrát i oběh krve. S věkem nám tepny kornatí a nejsou již tak flexibilní, což znamená, že krev se může snadno akumulovat, obzvláště v chodidlech.
Když se po delší době sezení nebo ležení postavíme, ztuhlost může být způsobena nedostatkem lubrikační tekutiny v kloubech. Jakmile se chvilku rozhýbeme a zahřejeme, do kloubu se přesune více lubrikační látky zvané synoviální tekutina, a povrch kloubů tak má při pohybu menší odpor a může se snáze pohybovat.
Normální zdravé stárnutí má za výsledek úbytek kloubní chrupavky, zejména v kolenech. Chrupavka je hladký spojený povrch mezi kostmi v kloubu. Tato chrupavka se opotřebovává, ztenčuje a poskytuje tak menší tlumící vrstvu mezi kostmi. To může zapříčinit ztuhlost, kterou při pohybu cítíme.
Dalším faktorem jsou změny ve vazech, šlachách a svalstvu. Když jsme mladí, všechno je relativně uvolněné a flexibilní. Jak však stárneme a tělo tolik nepoužíváme, pružnost mizí. Ve skutečnosti má nepoužívání svalů, kostí a kloubů na svědomí řadu tělesných změn souvisejících se stárnutím.
Hýbat se a nezakrnět
Také kosti potřebují stimulaci v podobě zátěže, aby si udržely svou tvrdost. Rovněž klouby potřebují stimulaci formou pohybu, aby zažívaly co nejmenší pocit ztuhlosti. A kromě svalů a kloubů, i srdce, plíce a oběhový systém potřebují podněty ze cvičení, aby si udržely optimální funkčnost.
Existuje celá řada činitelů, které přispívají k tomuto pocitu omezeného pohybu či ztuhlosti. Tím nejdůležitějším, co můžeme učinit, je víc se pohybovat. Toho lze docílit celou řadou opatření.
K zachování pravidelného cvičebního režimu skvěle pomáhá stát se členem sportovního klubu nebo docházet na pravidelná cvičení. Dalším způsobem, jak si zajistit alespoň nějaký pohyb, je chodit cvičit s přáteli, což může být například běh, plavání nebo jen obyčejné procházky.
Silový trénink za pomocí odporových gum je dobrý na svaly a kosti. Pohybovat končetinami v celém rozsahu pohyblivosti kloubů je důležitým faktorem pro udržování mobility a zdravých svalů, šlach a vazů.
Staré pořekadlo „hýbej se, nebo zakrníš“ v sobě skrývá velkou pravdu: když se nebudeme pohybovat, o tuto schopnost přijdeme. Cvičení může být i zábavné a když najdete něco, co vás baví, bude snazší u toho vydržet. Společenské vztahy, které se cvičením zpravidla souvisejí, a to platí zejména pro skupiny a kluby, jsou další výhodou, která napomáhá také duševnímu zdraví.
Andrew Lavender je lektorem na fakultě fyzioterapie a cvičebních věd při Curtin University v Austrálii. Tento článek byl původně publikován na portále The Conversation.
Přeložil O. H.; Zdroj zde.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
