Nedávný trend inovativní způsoby posouvá ještě dál. Jedná se o malování ultrazvukových snímků plodů dětí na nehty budoucích matek.
foto: Sarah Clarke Nails
Kosmetička Sarah Clarkeová z hrabství Durham ve Velké Británii netušila, že se mini portréty ze sonografie dočkají takové popularity, ale když je dala na internet, byl z toho okamžitý hit.
„Nejdřív jsem na nehet nanesla akrylový nehet a na něho nakreslila obrázek tak, že jsem zkopírovala ultrazvukový snímek za pomoci barvy a malého štětečku. Ukázalo se, že u klientek je to hodně oblíbené a teď to chtějí lidí ze všech možných koutů,“ řekla Clarkeová pro server PRETTY52.
Pracovnice salónu krásy prozradila, že dělat ženám nehty je pro ni velkou vášní. Podle deníku Independent UK se tomuto umění věnuje od dubna 2018.
Další profesionálkou, která se malováním sono snímků na nehty zabývá, je Hui Hensleyová z Floridy. Potvrdila, že ji kontaktuje stále více klientek, které tuto formu vyjádření požadují.
Foto: Sarah Clarke Nails
„Myslím si, že tento trend je hodně oblíbený proto, že jde o tak vzácné období v životě maminek i otců,“ prohlásila Hensleyová pro server TODAY. Dokonce i některé ženy po potratu si nechávají své nenarozené dětičky ztvárnit jako vzpomínku na ně.
S tím, jak roste popularita ultrazvukových snímků dětí na nehtech, se rozšiřuje i řada kosmetických salónů, které službu nabízejí. Nejde ale zdaleka o první případ proměny sono snímků do umělecké podoby. Lidé si je tisknou na trička, vyšívají nebo kreslí na obrazy.
Samozřejmě, že ne každému se tento trend líbí, ale to očividně nezabrání nastávajícím maminkám, aby se pochlubily svým pokladem v břiše.
Překlad původního článku newyorské The Epoch Times: Ondřej Horecký
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
]]>
Inspirován delfíním kamarádem se vydal i s rodinou na cesty po světových oceánech, kde se setkal tváří v tvář s kosatkami drsné Arktidy i obřími keporkaky jižního Pacifiku a zachytil je na fotografiích, které fascinují svět. Ať už fotografuje velryby, potápěče, surfaře nebo příboj, tříštící se o přístavní molo, jeho láska k přírodě a fotografii hraničí až s posedlostí a hluboce se odráží v jeho snímcích.
Úchvatné fotografie od světově uznávaného fotografa divoké přírody – George Karbuse. (© George Karbus / Nikon)
„Snažím se zachytit krásy našeho úžasného světa a ukázat lidem opravdové poklady života. Doufám, že mohu lidi inspirovat, aby žili ve větší harmonii s přírodou,“ popisuje svůj vztah k fotografii George Karbus.
O kvalitě Georgovy práce vypovídá nejen velký zájem médií a fanoušků na sociálních sítích, ale také řada trofejí z nejprestižnějších fotografických soutěží světa, jakými jsou Wildlife Photographer of the Year, Nature’s Best Photography, Outdoor Photographer of the Year nebo Red Bull Illume.
Bez povšimnutí jej nenechávají ani významné společnosti – fotografického umu George Karbuse pravidelně využívají značky jako Nikon, BBC, SanDisk aj.
Úchvatné fotografie od světově uznávaného fotografa divoké přírody – George Karbuse. (© George Karbus / Nikon)
Jeho díla byla vystavována ve světových galeriích ve Washingtonu, Hongkongu, Londýně a Japonsku a pravidelně publikuje v časopisech Nature´s Best, BBC Wildlife magazine, BBC Focus, Nikon Pro nebo Outdoor Photography. George je také hrdý na oficiální titul Nikon Ambassador, který získal před několika dny.
Video profil George Karbuse
{youtube}HYPA9E1VN4Q&feature{/youtube}
{youtube}HYPA9E1VN4Q&feature{/youtube}
Zdroj: TZ MICHAL VEČEŘA, Guideline
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
]]>
Naši předkové rovněž nosili módní doplňky. Pro ně to byla samozřejmost, třeba jen jedna dvě věci, které byly pro ně nezbytné. Ale kdo by se odvážil vyjít dnes na ulici v kloboučku se závojem? Nebo nosit zástěru? Přitom v té době to byla pro dámy nutnost.
Dnes je na výběr spousta druhů zboží, ať už oděvních nebo doplňkových. Ale Češi retro milují. A tak se novým trendem snadno stala renovace módních doplňků po předcích.
Retro styl v naší zemi přichází stále více do obliby, nositelé jej často a rádi ho kombinují s moderními prvky. A to nejen v interiérech svých domácností, ale i v módě. A někteří milovníci starých časů tento styl s oblibou promítají i do módních doplňků.
Vintage
„Dnes je všeobecně v kurzu vše, co je retro. V cizině se tomuto stylu říká spíše vintage a i toto označení se v Česku začíná používat stále častěji. Móda se vrací v cyklech, proto dnes jsou opět v módě tvary a styl z třicátých, čtyřicátých let. Minimalistické, jednoduché, užitné výrobky,“ popisuje Ivan Petrův, ředitel Brašnářství Tlustý a spol.
Ve své firmě se snaží pozvednout tradiční české brašnářské řemeslo a propracovat se až na světovou špičku. Všechny výrobky z místní dílny jsou dělány na zakázku, ručně, za použití tradičních postupů, pomalu, s pokorou a láskou k materiálu.
Podle Petrůva o oblibě retro stylu svědčí i fakt, že počty lidí, kteří chtějí zrenovovat nějaký starý módní doplněk, stále rostou. Nejčastěji se opravují kabelky, aktovky i kožené zápisníky.
Renovace. (pear__media, Brašnářství Tlustý a spol.)
Ročně se na brašnářství s požadavkem renovace nějakého „vintage kousku“ obrátí desítky zákazníků a jejich počty stoupají. Tlustého brašnářství není klasická opravna, a proto když je lidé vyhledají, většinou se jedná o nějaký speciální kousek – kabelku po babičce, klobouk nebo aktovku po dědovi, drahou kabelku, které se rozbilo kování.
Zkušený brašnář si poradí se vším
„Někdy je rozbité kování, někdy ztrouchnivělé šití. Většinou je takový módní klenot třeba celkově zrenovovat,“ dodává Petrův.
Patinování. (pear__media, Brašnářství Tlustý a spol.)
„Spíše je problém s některými materiály – pokud je výrobek z přírodního materiálu, dokážeme nahradit původní kůži novou a dobarvit a dopatinovat výrobek tak, že je výsledek k nerozeznání od původního,“ popisuje brašnář.
Módní doplňky ze začátku minulého století sice zpravidla nemají velkou finanční hodnotu, najít se tu ale dají i opravdové designerské skvosty.
Něco po Emě…
„V oblasti retro módních doplňků žádné velké sběratelské kousky nejsou. Spíš jde o výjimečně zachovalé výrobky z předválečného období, které jejich majitelé chtějí ještě používat. Občas se objeví věc, kterou měl ten či onen slavný člověk, a zákazník ji chce zachovat jako rodinný poklad.
Jeden z našich zákazníků chtěl například opravit speciální sedák, u kterého se v jeho rodině traduje, že na něm sedávala Ema Destinnová,“ líčí Petrův.
Pokud na půdě nic podobného nenajdete, nevadí. Věrnou kopii výrobku lze zhotovit například i podle fotografie. Vyrobit na zakázku se dnes dá v podstatě cokoliv.
„V jednom případě si zákazník zadal vyrobit luxusní kožený kufr, jaký se používal ve Francii jako věhlasná značka před válkou,“ tvrdí zástupce brašnářské firmy.
Móda let minulých se tak neztrácí a oblíbenost retro stylu a kvalitního zpracování přináší obživu dalším generacím šikovných českých řemeslníků.
Podle zdroje: TZ pear__media
]]>
]]>
Jen málo lidí se potkalo s takovými ztrátami jako hollywoodská hvězda Keanu Reeves. I přes jeho velké filmové úspěchy může být jeho život mimo plátno označený jako tragický.
Nicméně, ani nástrahy života ho neodradily od toho, aby pomáhal ostatním tolik, kolik může.
Jeho otec opustil rodinu, když byly Keanovi pouhé tři roky. Během puberty prošel s dyslexií čtyřmi středními školami.
Když nakonec vystudoval, zemřel mu nejlepší kamarád ve věku 23 let na předávkování drogami. Přišel také o své ještě nenarozené dítě a srdce jeho životní lásky přestalo bít po autonehodě. Když už to vypadalo, že nemůže být hůře, Keanově sestře diagnostikovali leukemii.
Naštěstí se jeho sestra zotavila a Keanu zasvětil svůj život pomoci ostatním. Na internetu najdete mnoho příběhů o jeho šlechetnosti.
Jeden uživatel Redditu (bo2dd2) popsal svou zkušenost s Reevesem: „Ke konci devadesátých let, když jsem skončil vysokou školu, dostal jsem svou první práci jako asistent designera rekvizit ve filmu Řetězová reakce.
Každý den během posledních týdnů natáčení Keanu hostil ty, kteří dělali tzv. nevděčnou práci (včetně mě). Jezdil s námi a platil nám snídaně a obědy. Byl skutečně dobrý kluk a dobře se nám s ním dělalo.
Od té doby jsem dělal na 30 různých snímcích a nikdy jsem nepotkal tak šlechetného a přátelského herce. Většina herců, se kterými jsem dělal, jsou zcela... prostě vždy si myslí, že jsou lepší než my. Keanu měl naopak silné společenské cítění a byl velmi laskavý.“
I přes to ale Keanu není typ člověka, který by se svými šlechetnými skutky chlubil na veřejnosti. Nepotřebuje být uznávaný za svou dobročinnost, nicméně po nějaké době byl „odhalen“ coby tajný sponzor dětských nemocnic.
Dle Snopes v rozhovoru v roce 2009 řekl pro Ladies’ Home Journal: „Mám soukromou nadaci, která funguje už pět nebo šest let. Poskytuje pomoc několika dětským nemocnicím a výzkumu rakoviny. Nespojuji s tím své jméno, jen nechávám nadaci dělat to, co dělá.“
Reeves také finančně podpořil i SCORE, nadaci pro léčení problémů s míchou. A dokonce jej lidé viděli, jak v roce 2008 obsluhoval telefony během televizního nadačního pořadu Stand Up to Cancer.
Jeho skromná šlechetnost není překvapením. Další jeho obětí bylo vzdání se podstatné části výnosů za trilogii Matrixu ve prospěch kostymérů a týmů speciálních efektů.
Reeves se dokonce domluvil na snížení své odměny ve filmech „Ďáblův advokát“ a „Náhradníci“, aby si projekty mohly dovolit najmout velké hvězdy, jako Al Pacino a Gene Hackman.
Keanu dává najevo, že štěstí a peníze nedává do jedné roviny.
„Já osobně si nespojuji radost s penězi,“ řekl již v roce 2000 pro The New York Post. „Odvádím svoji část a doufám, že ji zrealizujeme, a uděláme dobré filmy. Jsem vděčný za některé úspěchy, kterých jsem dosáhl, protože mi vytvořily další příležitosti. Způsob, jakým se na to dívám, je, že se opět dostanu ke hraní.“
Dle Collider Reeves potvrdil, že jeho další rolí bude ta hlasová v animovaném filmu „Toy Story 4“ z dílny studia Pixar, jenž by měl jít do kin od 21. června 2019.
Jeho kolegy ve filmu budou Tim Allen, Annie Potts, Tom Hanks, Joan Cusack, Don Rickles, Estelle Harris, Wallace Shawn, John Ratzenberger, Jeff Pidgeon, Jordan Peele, Keegan-Michael Key a Blake Clark.
Překlad a úprava původního článku newyorské redakce The Epoch Times: J. S.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
]]>
Ako sa k fitness dostala? Čoho sa musela vzdať? Ako sa stravuje? Dopuje sa vo vrcholovej súťaži? To všetko a mnoho ďalšieho vám prezradí v rozhovore pre Epoch Times.
Športu sa venuješ od detstva. Ako si sa vlastne dostala až k fitness?
So športovou gymnastikou som začala, keď som mala osem rokov. Tento šport ma veľmi bavil, najmä pre jeho pohybovú stránku, akrobaciu, dynamiku, silu a tiež voľné zostavy, v ktorých som sa videla. Niekoľkokrát som vyhrala slovenský pohár, ale keď som mala pätnásť, dosiahla som svoj strop. Pre gymnastku je to už vysoký vek. Navyše tam, kde som trénovala, v Liptovskom Mikuláši, neboli dostatočné podmienky, aby som sa výkonnostne posunula niekde ďalej.
Keď som jedného dňa išla, len tak náhodou, so spolužiačkou do posilňovne, všimol si ma môj súčasný tréner, pán Hečko, a spýtal sa ma, či by som nechcela robiť fitness. V rámci gymnastiky sme sa už predtým zúčastňovali súťaží fitness deti, a tak som mu povedala, že ja robím fitness detské. Navrhol mi vyskúšať niečo ťažšie – súťažiť medzi juniorkami alebo neskôr medzi ženami.
Arnold Classic Europe. (poskytla Dominika Multáňová)
Tak som teda súhlasila a postupne sme začali pracovať a trénovať. Trochu som mala problém s tým, že vedeniu gymnastiky sa to nepáčilo, a akonáhle sa dozvedeli, že som začala trénovať v posilňovni a venovať sa aj fitnessu, tak ma vyhodili. A tak som zo dňa na deň vymenila jeden šport za druhý a od pätnástich rokov sa vrcholovo venujem fitnessu.
Aký bol prechod z gymnastiky do fitness? Bol to veľký rozdiel?
Z gymnastiky som bola zvyknutá na dvojhodinové tréningy, zamerané na výbušnosť a posilňovanie. Sústreďovali sme sa na akróbu, bradlá, kladinu a preskok, čiže na všetky štyri náradia, ale absolútne sme neriešili stravu. Fungovala som na veľkom množstve sladkého, čokolád, nemala som absolútne žiaden pitný režim ani vyváženú stravu – tak takýto bol môj životný štýl.
Akonáhle som začala cvičiť v posilňovni, toto bola prvá vec, ktorú som musela zmeniť. V tom mi veľmi pomohol pán tréner Hečko. Ukázal mi cestu v oblasti stravovania a vysvetlil mi základné princípy fungovania ľudského tela. Upravili sme pitný režim a hlavne stravu – úplne som zmenila zdroje, množstvá i pravidelnosť.
Ani tréning už nebol taký, na aký som bola zvyknutá. Z gymnastického výkonnostného a vytrvalostného tréningu som presedlala na silový tréning, kde sme sa sústredili na jednotlivé svalové partie a na ich rozvoj.
Tým, že sme prešli na tieto fitness silové tréningy, tak sa vo veľkej miere zmenila aj reakcia môjho tela. Nabrala som svaly a postava sa výrazne upravila, no tie gymnastické tréningy tam chýbali a zo začiatku som mala taký veľký problém – dosť som pribrala. Museli sme to kompenzovať kardio tréningami a zaradiť tréningy voľných zostáv, aby som v kategórii fitness vynikla.
Mistrovstvo juniorek v Mexiku; MS žien Kanada; MS žien Kyjev. (poskytla Dominika Multáňová)
Ako to máš so stravou? Fitness tréning si určite vyžaduje špecifické potraviny...
Vo všeobecnosti sme začínali objemovou fázou, v ktorej sme sa zameriavali hlavne na nabratie svalstva. Samotné cvičenie trvalo asi 45 minút, a čo sa týka stravy, tá bola navýšená o sacharidy, zdravé tuky, dostatok kvalitných zdrojov hovädzieho, morčacieho a kuracieho mäsa a veľké množstvo zeleniny.
Akonáhle sa blížil termín súťaže, tréningy sa zmenili. Natiahla sa ich dĺžka a pridali sme na intenzite. Začala som trénovať šesťkrát do týždňa, tréning trval zhruba dve hodiny, plus som trénovala každý deň asi hodinu gymnastiku, kde som nacvičovala svoju voľnú zostavu. Bolo to, akoby som robila navzájom dva športy, čo bolo veľmi náročné. Taktiež strava sa s blížiacou súťažou sprísnila - vlastne pozostávala iba z mäsa, vajíčok a veľkého množstva zeleniny.
Čím sa líši fitness oproti kulturistike?
Fitness bola jedna z prvých disciplín, ktoré hneď po kulturistike vznikli, a jeho cieľom nebolo len ukázať peknú, estetickú a symetrickú postavu, ale aj pohybovú stránku športovca.
1. európské hry v Baku. (poskytla Dominika Multáňová)
Fitnesska by mala dokázať, že je zdatná, aj pohybovo, aj vytrvalostne, že jej svaly sú funkčné, a že dokáže zvládať aj náročné gymnastické prvky, a preto aj fitness pozostáva z dvoch kôl. Jedno kolo je ukážka postavy, kde sa hodnotí symetria a estetika, a druhé kolo je voľná zostava, ktorá trvá minútu a pol. Mala by mať nejaký dej a hodnotia sa v nej silové prvky, gymnastické prvky a celkové vystúpenie a vzhľad na javisku.
Kedy prišli prvé úspechy?
Už počas prvého roka trénovania sa mi podarilo dostať na majstrovstvá Európy, kde som skončila vo finále šiesta, čiže oproti gymnastike výrazný posun. Hneď som získala reprezentačné tričko a možnosť reprezentovať Slovensko, po čom som celý život snívala.
Za desať rokov, čo som pretekala, sa mi podarilo získať niekoľko medailí z majstrovstiev Európy a z majstrovstiev sveta, ako v juniorskej kategórii, tak aj v ženskej.
Medzi najväčšie úspechy patrí titul absolútnej majsterky Európy v kategórii junioriek, ktorý sa mi podarilo dvakrát obhájiť, taktiež som štvornásobná majsterka sveta a podarilo sa mi zvíťaziť aj na najprestížnejšej súťaži Arnold Classic v Ohiu.
Taktiež som zvíťazila na prvom ročníku Arnold Classic Europe v španielskej Barcelone. Za veľký úspech považujem aj tretie miesto v spojenej kategórii fitness na prvých Európskych hrách v Baku.
Povedz nám viac o tom, ako dievča zo Slovenska vyhralo americký Arnold Classic?
Arnold Classic som vyhrala po siedmich rokoch cvičenia a tvrdých príprav. Bola to moja prvá medzinárodná súťaž v Amerike. Veľmi som sa obávala - nie je jednoduché preraziť v Amerike. Hoci som vtedy bola úradujúca majsterka sveta vo fitness junioriek aj žien (ako juniorka som súťažila aj medzi ženami), nevedela som, ako sa moja zostava alebo môj typ postavy bude páčiť v Amerike a do akej miery budem spĺňať americký trend.
Cesta do Ohia bola veľmi náročná. Prestup sme mali v Kanade, kde bola zima a navyše aj snehová kalamita, a tak lietadlo meškalo, cesta sa predĺžila a my sme museli ostať prespať v Kanade.
Súťaž už na mieste prebiehala v extrémne veľkých priestoroch, všetko bolo maximálne zorganizované a všetko klapalo ako hodinky. Ľudia, aj celý tím dbali na to, aby súťaž nemala žiadne meškanie a aby všetci dostali správne pokyny a išli v správny čas na pódium.
Po odprezentovaní som išla na hotel. Tam sme sa pripravili a na ďalší deň ráno som nastúpila na semifinálovú časť. Tam vznikol ďalší problém. Do priestorov zákulisia nepustili trénera, keďže s dievčatami mohol ísť iba dámsky doprovod. Bohužiaľ, ja som nemala so sebou žiaden dámsky doprovod, ktorý by bol aspoň pred nástupom na pódium pri mne, ako morálna podpora. Takže toto všetko som musela zvládnuť sama a tréner sedel v javisku.
Aby mi dal pokyny pred ďalším kolom alebo doladil farbu a skontroloval, či forma a pózovanie, či niektoré iné detaily ohľadom vystúpenia sú v poriadku, museli sme celý ten veľký komplex obiehať dookola.
A keď som videla všetky tie pretekárky… V živote som ich nevidela na pódiu, keďže boli prevažne z Ameriky a nevedela som, čo od nich čakať. Formou aj zostavou boli veľmi dobré a mali úplne iný štýl zostavy, ako ja.
Ja vlastne vždy vsádzam na určitú eleganciu pri zostave, pričom ony preferujú veľmi rýchle a dynamické zostavy. Takže som vôbec nevedela, ako bude hodnotená moja zostava.
Nakoniec po semifinále som sa dozvedela, že máme jeden deň voľno a na ďalší deň postupujem do finále. Prišla nedeľa a všetko prebiehalo veľmi rýchlo, veľmi organizovane, nebol čas na najmenšie chyby.
Pri odpózovaní som mala veľmi dobré pocity, atmosféra bola neskutočná, tréner bol viac ako spokojný a už po finálovom odpózovaní predpokladal moje víťazstvo. Nevedela som to odhadnúť, ako skončím, vzhľadom na súperky a už som iba počúvala – šieste, piate, štvrté miesto – stále nič, tretie, druhé… no a potom zaznelo moje meno a ja som vedela, že som prvá.
Prišla neskutočná radosť, šok, slzy, všetko to k tomu patrilo, úplne jeden z najúžasnejších pocitov v živote. Práve som dosiahla jeden z mojich životných úspechov, ktorý si veľmi, veľmi cením.
(poskytla Dominika Multáňová)
Súťažíš ako amatérka. Prečo nejdeš medzi profíkov?
Rozdiel medzi amatérom a profíkom je v tom, že profesionáli úzko spolupracujú so sponzorskou firmou, ktorú zastupujú a za ktorú pretekajú. Amatéri za svoje výsledky nie sú platení a nie sú zastrešovaní nijakou značkou.
Keď som vyhrala prvé majstrovstvá sveta, mala som 21 rokov. Bola mi ponúknutá možnosť prestúpiť ku profesionálom, ale vzhľadom na to, že väčšina profesionálnych súťaží sa odohráva v Amerike – a vtedy som ešte študovala na vysokej škole – považovala som za dôležitejšie ukončiť vysokú školu.
Navyše všetky tie súťaže sa konajú tak ďaleko – nemala by som ani finančné prostriedky, ani čas sa ich všetkých zúčastniť, a tým pádom by som tam nedokázala dosiahnuť také veľké výsledky. A tiež to, že ste pod niekým a niekto vás núti robiť to, čo určí sponzor, mi nepripadalo také čisté a vykonávané s takou láskou, ako na amatérskej scéne, kde je človek sám sebe pánom i sponzorom.
Na súťažiach pri hodnotení postavy sa všetci natierate špeciálnou farbou? Prečo to robíte?
Farba pozostáva z dvoch náterov – večerný náter je samoopaľovací krém a ráno, pred súťažou, používame samostatnú špeciálnu farbu. Tmavšia pokožka vyzerá na pódiu lepšie a zvýrazní to celkovú estetiku, pripravenosť, vyrysovanosť a separáciu svalstva.
Taktiež je to kvôli tomu, aby boli pretekári na pódiu jednotní a rozhodcom sa tak lepšie rozhodovalo. Keď vám nastúpi desať ľudí v kategórii a z toho každý má iný pigment pokožky, tak pri takej rôznej farebnosti môžu ľudia, ktorí sú veľmi dobre pripravení, vyzerať horšie. Aby všetci mali rovnaké podmienky a skutočne vyhral ten najlepší, použijeme farbu.
Keď sa obzrieš späť, vidíš v súťažiach fitness rozdiely oproti dnešku?
Keď som ja začala súťažiť, tak fitness bol už vo svojom najväčšom rozkvete. V tých časoch sa preferovali svalnatejšie pretekárky, veľmi muskulatúrne – svalnaté, skôr pripomínajúce kulturistky. No a voľné zostavy boli založené na veľmi jednoduchej akrobacii, forma mlynské kolo, kotúľ, stojka… Bol to skôr pekný kostým, úsmev a dynamika, čo vládlo týmto zostavám.
V súčasnej dobe preferencia fitnesky nie je o veľkých svaloch. Fitneska by mala byť estetická a súmerná, mala by vyzerať zdravo na pódiu, športovo, mala by mať aj primeranú vrstvu podkožného tuku, a nie príliš veľkú separáciu svalstva a ani príliš veľké osvalenie-svalstvo. Skôr by to mala byť naozaj ženská športová postava.
No a voľná zostava, na tej sa naozaj popracovalo a je tam od vzniku fitness najväčší posun. Voľné zostavy sú rok čo rok náročnejšie, vzhľadom na gymnastiku. Dievčatá skáču veľmi náročné, troj–štvor prvkové gymnastické rady – zostavy, dokonca niekoľko–saltové.
S trénerom Hečkom na MS juniorek v Mexiku. (poskytla Dominika Multáňová)
Čo sa týka silových prvkov, tak veľmi populárne sú „handstandové“ (stoj na rukách) veci. Taktiež veľmi veľká náročnosť sa kladie na prepracovanosť voľnej zostavy a na motív, ktorý naozaj musí splývať s kostýmom, či hudbou a musí tam byť do veľkej miery zachovaný showmenship, aby celý ten balík pohybu, kostýmu a hudby ladil dokopy.
Vo vrcholovom športe sa často skloňuje doping. Ako je to vo fitness?
Doping, bohužiaľ, je súčasťou tohto športu, veľmi často sa aj na majstrovských súťažiach objavia ľudia, ktorí neprešli dopingovými testami. Z môjho hľadiska môžem povedať, že je to veľmi smutné, keďže samotný fitness aj kulturistika majú byť naozaj o peknej postave, o zdraví a zdravom životnom štýle a ľudia, ktorí siahajú po dopingu, akoby celého toho zdravého ducha pochovávali.
Je to obetovanie svojho vlastného zdravia a ničenie svojho tela. Jedným z dôvodov, prečo som nešla do profi ligy, boli aj dopingové testy, keďže v našej asociácii sme veľmi prísne kontrolovaní.
Ja sama som v dopingovom programe, kde musím byť monitorovaná 24 hodín a kedykoľvek mi môže prísť dopingová kontrola. Taktiež po každej súťaži nám obia dopingové testy a bohužiaľ, toto v profi súťažiach nie je. Tam vám žiadna dopingová kontrola ani nič podobné prísť nemôže.
Je to o to smutnejšie, že postavy ľudí v časopisoch sú idolmi mnohých mladých ľudí, ktorí sa im chcú čo najviac priblížiť. Neuvedomujú si, že ľudia v časopisoch trénovali strašne veľa rokov a vynaložili nemalé úsilie, aby vyzerali, tak ako vyzerajú alebo aby dosiahli taký úspech.
Samozrejme, mladí ľudia sa im chcú priblížiť, ideálne čo najrýchlejšie a siahajú aj po týchto zakázaných veciach. Je to čoraz bežnejšie, aj vzhľadom na médiá a veľmi veľkú informovanosť a dostupnosť akýchkoľvek dopingových prostriedkov.
Tie svaly očividne nemáš iba na parádu. Pochváliš sa svojimi najväčšími výkonmi?
Rekord mám v tlaku na šikmej lavici s jednoručkami – 36 kg na každú ruku, drep – tri opakovania – 165,5kg pri vlastnej váhe 52 kg (oba rekordy boli s dopomocou a pod kontrolou trénera, nie je rozumné skúšať maximálnu silu bez odbornej a dlhodobej prípravy, poznámka redaktora) a ešte bench, ktorý som vôbec netrénovala.
Išli sme vystupovať na jednu súťaž, kde ma zavolali, aby som si vyskúšala zatlačiť a úplne bez rozcvičky a bez tréningu, som zatlačila 60 kg. Tú súťaž som aj vyhrala vzhľadom na moju váhu 47 kg – bola som v súťažnej diéte. Ja mám proste rada silové tréningy.
MS žien Kyjev. (poskytla Dominika Multáňová)
Zmienila si sa, že voľné zostavy na súťažiach sú teraz čím ďalej prepracovanejšie a vyžadujú skoro herecké schopnosti. Ako dlho ti trvá natrénovať takúto zostavu?
Na začiatku mi nácvik zostavy trval zhruba týždeň – vybrala som hudbu, kostým tvoril iba obyčajný gymnastický dres, spravila som choreografiu na minútu tridsať… Za týždeň som to mala navrhnuté aj nacvičené, no úroveň nič moc.
Ak som sa chcela posunúť ďalej, tak som musela všetko prehodnotiť s trénerom. Potom trvala príprava a nácvik zostavy pol roka a pozostával z niekoľkých krokov.
Najskôr som si musela vybrať tému, ktorú som chcela na súťaži prezentovať a emóciu, ktorú by som počas vystúpenia na javisku chcela zanechať. K tomu som musela vybrať vhodnú hudbu a následne ju upraviť a zostrihať.
Ďalším veľmi dôležitým krokom bol výber kostýmu, ktorý som si navrhla a šila spolu s krajčírkou a ktorý sme neustále upravovali a zdokonaľovali do detailov, čo častokrát trvalo tiež pol roka. Každý krok a úpravu som konzultovala okrem trénera aj s mojimi rodičmi. Na ich názor som sa mohla vždy spoľahnúť.
Najdôležitejším krokom bolo vložiť celú túto emóciu do pohybu tak, aby hudba, kostým a ja tvorili jeden celok a každá jedna sekunda v zostave patrila nejakému pohybu, gestu, či výrazu tváre prevedenému do najmenších detailov. Vďaka tomu patrila moja zostava medzi najlepšie na majstrovstvách sveta.
Ako to máš s diétou teraz? Dostaneš sa ešte niekedy k čokoláde a k pizze?
Akonáhle som prehodnotila vzťah k fitnessu a nabehla som striktne na fitness stravu, neporušila som ju tri roky. Dokonca aj na Vianoce alebo na oslavách som mala svoje jedlo.
Po čase to telo začalo vnímať a aj veľa ľudí mi radilo, aby som hlavne v mimosúťažnom období trochu zvoľnila a dopriala telu za ťažký výkon aj odmenu, samozrejme nie v extrémnych množstvách.
Hlavne teraz, po ukončení kariéry sa musím naučiť byť menej závislá na striktnej strave a vedieť siahnuť bez výčitiek aj po normálnom jedle, ako je chlieb či rožky. Taktiež už neodmietnem koláč od mamy alebo od starkej. No najradšej mám čokoládu, ale poznám svoju mieru a vždy sa to snažím vykompenzovať dostatkom pohybu.
Počas prípravy na súťaž je strava dosť obmedzená, a to ma naučilo experimentovať a byť kreatívna. Vymyslela som množstvo vlastných receptov, ako zdravých, tak aj nezdravých. Veľmi rada pečiem a skúšam nové veci. Táto záľuba sa prejavila aj v tom, že som si splnila sen a vydala som kuchársku knihu, ktorá je plná fitness zdravých receptov, ktoré môžu byť inšpiráciou pre ľudí, ktorí sa chcú zdravo stravovať a chcú niečo chutné i zdravé. Vyšla v roku 2017 a volá sa M-food Fitness recepty Dominiky Multáňovej.
Dosiahla si veľmi vysoko? Čo ďalšie výzvy? Kam smeruješ?
V súčasnej dobe sa venujem hlavne ľuďom, ktorí by chceli začať cvičiť alebo by sa chceli zdravo stravovať, či upraviť svoju postavu a zlepšiť si svoj zdravotný stav. Pomocou zdravej stravy a cvičenia si môžu častokrát aj bez lekárskej pomoci a liekov zlepšiť svoj život. Toto je pre mňa také poslanie.
Na pódiu som vyhrala, čo sa vyhrať dalo, obetovala som tomu desať rokov, môj osobný život i moja rodina, všetko šlo do úzadia a myslím si, že v tom najlepšom treba prestať. Myslím, že oveľa užitočnejšia budem ako tréner, a preto by som chcela stále pracovať vo svete fitness a novým pretekárom odovzdávať svoje skúsenosti, viesť ich a sprevádzať na pódiu.
Aké je na Slovensku zázemie pre vrcholový fitness? Majú nádejné talenty dostatok podpory?
Keď som začala pretekať, tak fitness nebol podporovaný ministerstvom a bolo náročné sa mu vrcholovo venovať. Pretekať mohlo ísť iba pár jednotlivcov. Fitness je veľmi finančne náročný a človek ho musí robiť 24 hodín denne, 7 dní v týždni. Vyžaduje si veľmi kvalitné zdroje výživy, kvalitné potraviny, a toto vám nikto nezaplatí. I samotné výjazdy na medzinárodné súťaže sú finančne náročné.
V súčasnosti sa celá situácia zlepšuje a naša asociácia úzko spolupracuje s Ministerstvom školstva, kultúry a športu, ktoré ju sponzoruje každým rokom viac a viac, čo má pozitívny dopad na kvalitu súťaží a komfort pretekárov, ktorí môžu ukázať svoj potenciál. Výjazdy na MS a ME sú preplácané a každý rok sa ich zúčastňuje viac pretekárov. V minulosti išlo na MS fitness žien päť pretekárok, teraz ich ide dvadsať.
Takže za tých desať rokov je tam výrazné zlepšenie. Asociácia tiež každý rok vyberie 7 – 10 ľudí, ktorí dosiahli najlepšie výsledky, a poskytne im dotáciu v sume, ktorá môže v dostatočnej miere pokryť ich náklady na prípravu. Dúfam, že týmto spôsobom sa odstráni finančná prekážka, ktorá bráni talentovaným ľuďom venovať sa profesionálne tomuto športu.
K článku prispel Ondřej Horecký
Ak sa vám náš článok páčil, podporte nás, prosím, jeho zdieľaním na sociálnych sieťach.
]]>
Podle průzkumu Booking.com věnuje 57 procent lidí pozornost svému vzhledu každý den, nicméně 39 procentům dotazovaných záleží na vizáži daleko víc, když jsou na dovolené.
Cestování také inspiruje k odvážnějšímu výběru módy. 35 procent cestovatelů uvádí, že oblečení, které na dovolené nosí, je barevnější a výraznější než to, co nosí doma.
Módní návrhář a poradce přes styl pro Booking.com, Christian Cowan, říká, že cestování rovněž lidi inspiruje ke změně domácího šatníku.
„Doma si zvykneme na určitou normu oblékání, ale když cestujeme, naše mysl je otevřenější novým možnostem ohledně stylu, látky a barvy,“ říká Cowan.
Jeho tipy na dovolenou proto zní: „Nejlepší způsob, jak získat inspiraci, je sledovat místní. Zkoušet jejich módní styl a zakomponovat ho do svého zevnějšku doma ve vás může vyvolat pocit, že jste jako nový člověk, ať už jde o odlišný způsob česání, zkoušení výraznějších barev nebo si uvázat šátek s živým lokálním potiskem.“
Při dovolených v zahraničí je ten pravý čas experimentovat s novými věcmi. Už samo prostředí často lidi nabudí k odvážnější volbě oblečení a módních doplňků. „Je to dokonalý čas vyzkoušet si nový image, do kterého byste doma nešli, ať už kvůli jiné kultuře nebo jinému podnebí,“ doplňuje návrhář Cowan.
Přeložil O. H.; Zdroj.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
]]>
Keith King z Durham County podal žalobu na Francisco Huizara III ze San Antonia. Žaloba, kterou k soudu King podal v dubnu 2017, dle News & Observer zahrnovala obvinění z ilegálního pohlavního styku, citového odcizení manželů, záměrného způsobení emočního utrpení atd.
Severní Karolína je jeden z mála států USA, jenž umožnuje podat žalobu manželem/manželkou v případě, že se jeden z nich dopustil mimomanželského poměru před rozvodem. Jde o tzv. „citové odcizení“, ze kterého je obviněna třetí strana, tj. milenec/milenka.
Některé rozsudky v této oblasti vynesly dokonce ještě vyšší pokuty, jako např. 30 milionů dolarů v roce 2011 ve Wake County.
Dle soudních dokumentů a svědectví se Keith a Danielle Kingovi vzali v dubnu 2010 a mají pětiletou dceru.
Keith, jenž je o 15 let starší než Danielle, nebyl „postižený“ pouze nevěrou. Huizar mu dle něj způsobil i ztrátu v podnikání a přišel kvůli němu o zaměstnance – svou manželku, která ve firmě pracovala.
Kingův právní zástupce argumentoval i většími výdaji klienta na výpomoc v domácnosti, péči o dítě a odbornými konzultacemi po událostech.
Udával také, že šlo i o podkopávání Kingovy důstojnosti Huizarem, kdy si milenec často pronajímal „hnízdečka lásky“ ne víc než 1,5 km od jejich domu a dokonce se s Danielle tajně setkával i během společného víkendu manželů v lázních, což byl Keithův dárek k narozeninám své ženy, anebo během rodinné dovolené u moře.
Huizarův právní zástupce zas tvrdil, že Keith kontroloval manželce přístup k penězům, neplatil ji za práci a často jí kontroloval telefon.
Danielle Kingová řekla soudu, že Huizara svedla ona a že její manželství nebylo šťastné už od začátku.
Soudce Orlando Hudson dal za pravdu Keithovi Kingovi a Huizarovi vyměřil kompenzaci škod za 8,8 milionu dolarů. Huizar plánuje podat odvolání.
Originální článek.
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
]]>
Tyto dívky jsou navždy okradeny o své dětství a sny. Ve stejné chvíli musí převzít roli nastávající manželky. Asi se domníváte, že něco takového se zcela jistě neodehrává ve vyspělých zemích. Jak byste však reagovali, pokud by se podobná svatba konala v New Yorku?
Blogger Cody Persin přišel s nápadem zinscenovat podobný sňatek mezi mladou dvanáctiletou dívkou a důchodcem a podrobně se zaměřit na reakce lidí pohybujících se v bezprostřední blízkosti na náměstí Times Square v New Yorku.
Cody vystupoval v roli fotografa mladé nevěsty a jejího partnera. Avšak to, co ve skutečnosti zachytil, bylo mnoho šokovaných a rozhořčených reakci kolemjdoucích lidí. Někteří si zblízka prohlíželi nevěstu a pochybovali o pravosti svatby, další rozzlobeně konfrontovali budoucího manžela. Byli i tací, kteří trvali na tom, že „nevěstu“ z ceremonie odvedou pryč.
Codyho experiment zafungoval, lidé byli ochotni učinit kroky k ochraně mladé nevěsty.
Ve státě Virginii se až do července roku 2016 mohly dívky mladší 12 let legálně smluvně provdat, pokud měly rodičovský souhlas a byly těhotné.
Mezi lety 2004 a 2013 bylo ve státě Virginii provdáno na 4 500 dětí mladších 18 let.
Zákon se od té doby ve Virginii změnil a obdobná opatření byla v roce 2016 již zavedena v Kalifornii, Marylandu, New Jersey a New Yorku.
V mnoha částech světa představují dětské sňatky stále problém.
Denně se do manželství prodává 33 tisíc dívek, z nichž většina je mladších 12 let. Narodí se do chudoby, a z toho důvodu jsou prodávány. Jejich hlas nemá žádnou váhu a nemají žádné dětství.
„Dívky, ne nevěsty“ je mezinárodní společenství skládající se z více než 800 organizací. Jejich nejdůležitějším cílem je ukončit dětská manželství a poskytnout dětem podporu. Přejeme jim mnoho štěstí v jejich úsilí.
„Svět je nebezpečné místo ne kvůli těm, kteří konají zlo, ale kvůli těm, kteří přihlížejí a nic neudělají.“ – Albert Einstein
Níže je video zachycující falešnou svatbu a reakce Newyorčanů.
{youtube}KldFGgUTqKA{/youtube}
Přeložil: Petr Matějček; Zdroj.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
]]>
Zdobená kůrka chleba, anebo třeba obrázky při rozkrojení cukrovinek? S tím vším si Lisa dokáže při výrobě pečiva vyhrát. Její nádherné výrobky najdete na jejím Instagramu a něco málo i na videu níže.
{youtube}biihtvAZN4A&feature{/youtube}
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
]]>