Extremisté z hnutí Antifa útoční na Trumpova fanouška v parku Martina Luthera Kinga Jr. v kalifornském Berkeley, 27. srpna 2017. (Elijah Nouvelage / Getty Images)
Vzniklé spory jsou částečně způsobeny ztrátou tradiční debaty. Za to můžeme „poděkovat“ hlavně dvěma komunistickým konceptům: neustále se měnícímu politicko-morálnímu systému „politické korektnosti“ Mao Ce-tunga a „represivní toleranci“ – marxistické teorii Frankfurtské školy. Oba koncepty vedou k netoleranci a násilnému potlačení názorů, jež se odchylují od formálně schválených politických výkladů skutečnosti.
Tyto koncepty podkopaly tradiční dialektiku, tj. metodu diskuze a debaty, která nám umožňovala nalézt pravdu a společnou řeč i při rozdílných pohledech na věc. Mezi takové metody patří třeba na Západě známá sokratovská metoda, v níž si zúčastnění prostřednictvím otázek a odpovědí rozšiřují svá pochopení a hledají pravdu.
Systém tradiční dialektiky umožňuje udržovat určitou harmonii mezi lidmi s různými přesvědčeními, a to i při konverzaci s těmi, kteří mají jiný názor a nesouhlasí s tím našim.
Nicméně v dnešních diskuzních formách se konverzace často a rychle promění v osobní útoky. Diskuze se stává politickým nástrojem k obviňování lidí z porušování jakéhokoliv „politicky korektního“ společenského tématu, k němuž se debata stočila.
Kořenem tohoto problému, jak v „politické korektnosti“, tak i v „represivní toleranci“, je komunistická dialektika známá jako dialektický materialismus.
Dialektický materialismus se na rozdíl od tradiční dialektiky zaměřuje na to, aby obě strany přivedl do konfliktu a obrátil lidi navzájem proti sobě.
Komunismus je založen na boji a ateistickém materialismu. Používá metody k vyvolání zápasu napříč všemi vrstvami společenské hierarchie a ve všech částech společnosti, ve kterých dochází k vzájemné interakci různých skupin. Komunismus chce lidi přimět, aby vůči něčemu bojovali: věří, že lidi by měli bojovat s vládou, ženy by měly bojovat proti mužům, děti by měly bojovat proti svým rodičům a učitelům a všichni lidé by měli zápasit s nebesy.
Tento společenský nesoulad je v komunismu záměrným jevem. Když Karl Marx a Friedrich Engels začali formulovat dialektický materialismus, myšlenka, že „konflikt je hnacím motorem pokroku“ dobře zapadala do jejich teorií o sociální „evoluci“. Vyvolávání ještě větších neshod a nesouladu ve společnosti a vytváření nevraživosti mezi skupinami vede k „pokroku“ hlubších cílů komunismu, jako je zničení morálky, kultury a víry.
To, jak tento koncept pracuje, můžeme vidět ve všech společenských hnutích, která jsou založena na komunistických teoriích boje, používajících onu zvrácenou dialektiku anebo její interpretace v podobě „politické korektnosti“ nebo „represivní tolerance“. V marxistickém feminismu můžeme vidět, jak ženy bojují proti mužům a tradičnímu konceptu rodiny; v aktivistických hnutích jako Black Lives Matter nebo Occupy vidíme skupiny lidí, kteří věří, že jediným řešením problémů je nekonečný boj proti jiným rasám nebo třídám; a takto můžeme pokračovat dál.
„Represivní tolerance“ učí tyto skupiny, že k útoku na druhé je v pořádku použít „jakýkoliv způsob“. V důsledku toho pak vidíme, že proti domnělému „sexismu“ se bojuje sexismem, proti „rasismu“ se bojuje rasismem a proti „nenávisti“ se bojuje nenávistí.
Tím samozřejmě není řečeno, že ve společnosti se nedějí špatné věci. Nicméně, s tím souvisí další věc. Kromě schopnosti navzájem diskutovat spočívá další rozdíl mezi komunistickými koncepty a tradiční společností ve způsobu, jakým bychom se měli vypořádávat s problémy.
Tradiční dialektika nás učí klidně diskutovat i navzdory rozdílným názorům. Morálka tradiční společnosti nás vede k tomu, abychom se v konfliktech podívali, zda není chyba na naší straně. Dokonce i když se nad nás někdo povyšuje, tradiční morálka nás učí, že druzí si mohou uvědomit svou chybu, když my sami tváří v tvář těžkostem ukážeme poctivý charakter.
V křesťanství nalezneme principy, jako např. nastavit druhou tvář, když nás někdo uhodí. Učení buddhismu a taoismu vysvětlují, že těžkosti v životě jsou způsobeny karmou z předešlých špatných skutků.
Tradiční víry učí společenské principy etikety, jako pěstování zdrženlivosti a dobrého chování, i když se setkáme s nepříjemnými záležitostmi. Oproti tomu komunismus člověku říká, aby se díval na druhé a donekonečna s nimi bojoval.
Názory v tomto článku jsou názory autora, a nemusí nevyhnutně odrážet stanoviska The Epoch Times.
Čtěte také: Exkluzivní série Epoch Times: Konečný cíl komunismu
Překlad a redakční úprava: J. S.; Originální článek.
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
