THEATRUM KUKS představuje oživlou tradici barokní kultury v unikátních kulisách lázní Kuks hraběte Sporcka.
Atalanta, Geißlers Hofcomedianten Kuks.
(Foto: Yvona a Bohuslav Benčovi )
Na dlouhý víkend 23. – 26. srpna 2007 se do Kuksu opět vracejí světové osobnosti hudby a divadla, aby vzkřísily barokní commedii dell’arte, hanswurstiády, Biberovy houslové sonáty, anglické rané baroko, Božanovy písně, barokní kázání, vodní hudbu, Vecchiho madrigalovou komedii - celé hudební a divadelní světy.
Když se v roce 2002 připravoval první ročník festivalu barokního divadla, opery a hudby v Kuksu, bylo zřejmé, že pořadatelé chtějí naplno využít jedinečné architektonické památky – bývalých lázní Kuckus-Baad na horním Labi mezi Jaroměří a Dvorem Králové. Tento areál je i přes značnou zchátralost stále ještě jedinými barokními lázněmi, které se dochovaly ve své původní dispozici. Tu vymyslel hrabě Franz Anton von Sporck (1662 – 1738) tak, aby vše připomínalo divadlo, v němž hlavní role hrají Příroda a Umění.
Podívejme se blíže na jeho velkolepou stavitelskou kompozici: jeden břeh řeky byl vyhrazen světské zábavě, s důmyslným zařízením pro koupele prostých i urozených, pohyblivým orlojem, Comoedien-Hausem a pískající sochou Polyféma. Přes most se třemi harlekýny vstupovali domácí i zahraniční hosté do světa miniaturních příběhů v podobě čtyřiceti karikaturních trpaslíků z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Zároveň se ohromený návštěvník ocitl uprostřed zoologické zahrady, mohl se procházet bludištěm, vážnou tvář “duchovního břehu” mu však připomněly symboly Pravdy a Spravedlnosti na vysokých kamenných sloupech. Ke spočinutí v ústraní zvala knihovna a studovna Domu filozofů, k sebereflexi vybízely ohromující sochařské série Braunových Ctností a Neřestí. Monumentální koncept dotvářel hospitál, označovaný básníkem Gottfriedem Benjaminem Hanckem jako „malé Versailles”, spolu s kostelem, sporckovskou hrobkou a hřbitovem.
Jaký byl záměr a cíl tvůrců festivalu? Především vrátit kukskému areálu jevištní umělecké druhy, které se zde nemohly zachovat fyzicky, tak jako architektura či Braunovy sochy, divadlo, operu, hudbu, tanec, poezii a jevištní umění obecně. Festival se odehrává na bezbariérových hledištích na dvaceti neobvyklých místech v celém areálu, na obou březích Labe. Hudba a divadlo koresponduje s historickými, ale zároveň novými kulisami míst jako je Comoedien-Haus, boží muka nad vinohradem, kaskádové schodiště či vodní hudba na Labi, historická lékárna a dokonce i hrobka. Právě heslo Memento mori je po Sporckově
osobním mottu Veritas et Iustitia (Pravda a Spravedlnost) tématem, se kterým se v Kuksu setkáváme na každém kroku. Třetím ústředním motivem Kuksu je Religio (Náboženství), na něj v okolí zámku poukazuje šest pousteven včetně reliéfů a soch Braunova Betléma, tesaných do rostlých skal v nedalekém lese.
Jedinečný význam areálu podtrhly výstavy Deset století architektury (2000) a Sláva barokní Čechie (2001) i příprava patronace UNESCO nad celým areálem. Těžko bychom v českých zemích první poloviny 18. století nalezli místo podobného kulturního zázemí a duchovního bohatství. Byl sem přivážen pozoruhodný divadelní repertoár. Německé divadelní společnosti zde provozovaly vážné látky s komickou improvizující postavou Hanswursta. Benátská Peruzzi-Denziova společnost, dotovaná hudbou i pěveckými hvězdami rovnou od Antonia Vivaldiho, uváděla italské opery. Byl tu položen základ vídeňské komedii, když zde Heinrich Rademin psal divadelní hry. Konečně se tu hrálo i loutkové divadlo. V plodné atmosféře se dařilo literárním a výtvarným podnikům, přicházeli sem slezští básníci, ve velkém se překládaly a tiskly německé překlady francouzské jansenistické a moralistní literatury. Zde se zrodily monumentální cykly rytin Michaela Rentze. Zpívaly se tu české i německé duchovní písně. Projektoval tu Ital Aliprandi, sochal Tyrolan Braun a maloval Petr Brandl. Ve společném prostoru se na sebe vrstvily jazyky, kultury i vyznání (!) - Kuks dodnes oplývá největší koncentrací významných uměleckých památek.
Taková byla slavná sporckovská minulost Kuksu. Daří se na její multikulturní a umělecký odkaz důstojně navázat?
THEATRUM KUKS dnes poskytuje největší prostor právě zahraničním interpretům a podporuje francouzsky, italsky a německy mluvící publikum. Jedinečnými zážitky byla vivaldiovsko-denziovská operní rekonstrukce Praga nascente da Libussa e Primislao (2003) i pravidelná operní představení souboru Ensemble Damian ve zdejším refektáři. Banchieriho Barca da Venezia per Padova byla provedena přímo na Labi. Bachovo a Vivaldiho Magnificat předvedl sbor Jitro a sólisté, představení Comici e capocomici zase mistři commedia dell’arte, Teatro vivo z Itálie. Autentickou dobovou hudbu zahrál vídeňský soubor Tientos s kontratenorem Arnimem Gramerem, vystupoval zde varhanista Jaroslav Tůma či houslistka Gabriela Demeterová. Výjimečným zážitkem byl recitál italského mandolinisty Ugo Orlandiho a Stivínova pouť na Kuks, kdy český “zázračný flétnista” zahájil festival husarským kouskem, když uskutečnil během jediného dne koncerty v devíti kostelích sporckovského panství i v Braunově Betlémě.
Čím je THEATRUM KUKS nenapodobitelné? Především „původním” repertoárem a novodobými světovými premiérami. Pravidelně se sem například vrací dílna Michaela Pospíšila s kancionálem Slavíček rájský (Hradec Králové, 1719), jehož vydání hrabě Sporck financoval. Divadelní společnost Geisslers Hofcomoedianten (režírovaná Petrem Haškem) připravuje pro každý ročník festivalu premiéru, založenou na rekonstrukci, překladu nebo nálezu původních barokních textů. Škála divadelních žánrů je pestrá, od benediktinské školské hry, přes hanswurstiádu H. Rademina Atalanta, psanou přímo pro kukské reálie, až po operu či komické intermezzo. Stěžejní barokní téma zániku reflektoval G. B. Hanckeho výstup Pasquinus a Marforio vezou Herkomanna do podsvětí (2003) a především Wasserburgerův – Seemannův TANEC SMRTI (2002), předváděný ve sporckovské hrobce.
Dalším jedinečným rysem jsou cyklické land-artové instalace BIBLIO-THECA Abbé Libanského z Vídně, který v roce 2004 obnovil z 20 000 vyřazených knih základy Domu filozofů na kukské louce pod hospitálem.
Krátký život čtyřdenního festivalu prodlužují umělecké dílny. Nezapomenutelný týdenní workshop Lucy Cairatiho (Itálie) a Laetitie Favart (Francie) přivedl v roce 2006 znovu k životu původně kukskou komedii F. A. Defraina Basilisco di Bernagasso (1728). Římský houslista R. M. Minasi nastudoval s mezinárodním obsazením oratorium A. Scarlattiho La Giuditta, jehož libreto vytiskl v Římě v roce 1695 hradecký rodák Giovanni Giacomo Komarek Boemo. Komu ani to nesplnilo kukská festivalová očekávání, mohl večer zajít do Sporckovy galerie vín a poslechnout si nefalšované „cigánské baroko”.
Festival si vytyčil za cíl nejen propojit oba břehy někdejších Sporckových lázní a hospitál, ale také zapojit do celého projektu přilehlou vesnici. Za zvláštní úspěch v tomto smyslu je třeba považovat souvislou činnost hereckého souboru místních dětí – Bimbi di terme v nově zprovozněném Comoedien-Hausu, jež je analogií kukského barokního divadla z roku 1702.
S mezinárodním ohlasem a uměleckou spoluúčastí (Německo, Rakousko, Itálie, Francie) se tak podařilo vrátit spící perlu českého baroka do adresáře významných kulturních a uměleckých setkání s originálním repertoárem. Cení se přitom především návaznost na bádání o divadle a hudbě na Kuksu, uvádění nových překladů původně německých textů, množství světových premiér a uplatnění kombinace divadla, hudby a tance.
„Kuks byl dosud jako prehistorický dinosaurus, z něhož čouhaly na povrch jen bílé kosti. Vám se je podařilo obalit masem a vrátit jim hladkou srst”, prohlásil v roce 2004 sochař Petr Novák za přítomnosti předsedy České Händelovy společnosti Pavla Polky, když hodnotil právě skončený festival.
Více: http://theatrum.zde.cz
