Seriál o významných událostech čerpá ze světové historie a se záměrem udržovat obecné povědomí a paměť poukazuje na historická ponaučení a připomíná významné osobnosti.
„Za dobro a obětavost pro člověka jsem nevinně už přes devět let v žaláři a zklamání jsem se dožil v přílišném přeceňování české duše.“ Citát od samotného vězně svědomí, Josefa Brykse, z doby jáchymovského uvěznění.
Josef Bryks se narodil 18. března 1916 v Lašťanech jako sedmé dítě z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové.
Podařilo se mu vystudovat a odmaturovat na obchodní akademii v Olomouci, poté v roce 1935 nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích.
Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na letecké oddělení. Vyřazen byl v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele a sloužil nejprve v této funkci. Potom se však přeškolil na stíhacího pilota.
K jeho smrti došlo roku 1957 v nemocnici uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. Major Josef Bryks, brigádní generál in memoriam, jako československý voják a letec, účastník československého protinacistického odboje, skončil jako oběť komunistického teroru.
Když přišla válka
V době okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska. Po několika měsících civilního života uprchl za hranice, podařilo se mu to v lednu 1940.
Zatčen byl však záhy v Maďarsku, pak vězněn na Slovensku pod svým nepravým jménem do doby, než jeho manželka, jež začala po jeho útěku kolaborovat, odkryla jeho pravou identitu. Jeho žena, Marie Černá, měla s Josefem dceru, která jim však záhy po porodu zemřela. Manželka pak nevydržela nápor událostí a spolupracovala s německými okupanty.
Po svém odhalení Josef Bryks uprchl a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii doputoval do Francie. Zde již nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie. Časté útěky jej provázely celý jeho nedlouhý život.
Služba vlasti v královském letectvu
Po krátké službě ve 310. československé stíhací peruti RAF byl pro tehdejší nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva, protože ze střední školy znal dost dobře angličtinu, které tam bylo potřeba.
V dubnu 1941 nastoupil ke 242. stíhací peruti, prodělal s ní výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele. 17. června 1941 byl poblíž Lille jeho Hawker Hurricane Mk.IIB sestřelen. Po krátkém ukrývání byl však Němci zajat a umístěn do zajateckého tábora. Je pravděpodobné, že jej tehdy sestřelil sám Adolf Galland, tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe.
Josef Bryks se jako zajatec vydával za Brita, v tom mu napomáhala jeho perfektní znalost angličtiny. V tomto postavení se pětkrát pokusil o útěk, jednou se dokonce pokoušel uletět Messerschmittem Bf 109 modifikovaném na noční stíhání.
Po připojení se k polské Zemské armádě byl nacisty znovu chycen a mučen, roku 1944 byla k dovršení jeho smůly prozrazena jeho pravá totožnost. Čechoslováci za války neměli statut válečných zajatců, a tak byla jeho situace velmi nevýhodná. V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky. Musel prodělat několik operací pro řadu zranění, která v průběhu války utrpěl, poslední operaci podstoupil v létě 1946.
Po válce
Jméno jeho první ženy Marie, která v roce 1945 spáchala sebevraždu, bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí. Bryks nechal její jméno z pomníku záhy odstranit. To vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem, který byl komunistou.
V červenci 1945 se oženil Gertrudou Rose, Angličankou, s níž si v zajetí dopisoval. Na podzim téhož roku se vrátil domů se svou novou manželkou, v roce 1946 se jim v Olomouci narodila dcera Sonia.
Pro svá zranění a jejich následky se do kokpitu se vrátit nemohl. Po válce obdržel řadu vyznamenání, mimo jiné i Řád britského impéria, hodnost štábního kapitána. Pracoval jako učitel angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o něm natočili film Srdce v zajetí.
Po komunistickém puči v únoru 1948 odeslal svou rodinu zpět do Anglie. Sám bohužel zůstal na území státu, který opanovala další totalitní moc. Byl poslán na dovolenou a pak zařazen do zálohy. Nadřízený plukovník Václav Fuksa napsal do jeho vždy tak dobrého služebního hodnocení, že Bryks je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidově demokratického zřízení, je odpůrcem komunistů a byl členem příslušníků zahraničního odboje.
Znovu zatčen doma
Major Bryks byl zatčen 2. května 1948 pro přípravu útěku za hranice. Vojenský soud, který jej prvně soudil, jej shledal nevinným. To ještě neměli komunisté justici tak pevně v rukou. V novém přelíčení Státním soudem byl Bryks ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Marné byly protesty jeho manželky, jež z Británie psala dopisy státním orgánům, mimo jiné i samotnému generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek.
Major Josef Bryks prošel několika těžkými žaláři. Za přípravu vzpoury v roce 1950 byl (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval nepokorně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu.
Po přesunutí do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří se snažil z vydělaných peněz podporovat rodinu a svého starého otce, záhy však zjistil, že peníze se k jeho blízkým nedostávají.
Zdravotní stav se mu zhoršil a začaly se u něj projevovat srdeční potíže. Lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány. Jakoby mu doslova puklo srdce, zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole. Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009.
„Josef Bryks byl hrozně tvrdý. Sám k sobě. Bylo v něm cosi nezlomného. V Leopoldově válčil s dozorci, držel hladovku, chtěl do jiné trestnice. Dávali ho do korekce, ale nepřestal. Nakonec ho poslali do Jáchymova, snad aby od něho měli pokoj,“ vypověděl podle iDnes.cz později jeho kolega z britského letectva i z československého vězení Josef Šišpera.
Po pádu komunismu
Po sametové revoluci 1989 byl postupně částečně rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II. třídy. Do té doby mu platil stále ještě tzv. zbytkový trest za zběhnutí. Roku 2008 byl prezidentem Václavem Klausem povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála.
V sobotu 16. 7. 2011 byla urna s popelem paní Trudie Bryksové uložena do rodinného hrobu Bryksových na hřbitově v Bohuňovicích u Olomouce vedle ostatků jejího manžela a dcery Sonii, zesnulé v r. 2000. Armáda ČR vzdala tehdy čest Trudii Bryksové a brig. generálu letectva in memoriam Josefu Bryksovi tím, že při tomto aktu přeletěly nad hřbitovem dva Grippeny.
Zatímco u nás nesměl být ani řádně pohřben, Angličané o něm hned po válce natočili film Srdce v zajetí. Není bez zajímavosti, že rovněž hollywoodský snímek Velký útěk v hlavní roli se Stevem McQueenem je inspirován skutečnými příběhy, ten Bryksův nevyjímaje.
Čtěte také:
Výročí: Bitva u Sokolova znamenala křest ohněm pro 1. československý polní prapor
Citát týdne: Světlá, Sofokles, Maurois, Goethe - o stáří
