Nedaleko Žďáru nad Sázavou, v menší vesničce, stojí dům obložený dřevem. Přesto se z dálky leskne. Způsobuje to veliký skleník, náležící k tomu domu.
Pan Břečka má poněkud exotického koníčka. Ve skleníku pěstuje orchideje. A nejenom orchideje, ale i jiné cizokrajné rostliny, například tilandsie nebo střevičníky. Přestože orchideje v tu dobu moc nekvetly, pozval nás pěstitel do skleníku na prohlídku. Ocitáme se v poněkud jiném světě. Je zde teplo a vlhko, seshora na nás tu a tam ukrápnou kapky vody. Vše je tu zelené.
Bromélie
Zmíněné tilandsie náleží do velké čeledi bromeliovitých a naprostá většina žije v přírodě epifyticky - tedy na jiných rostlinách, nejčastěji na stromech. Tilandsie šedá pochází z deštných pralesů, suchých savan a hor, kde roste jako přilepená na kaktusech, stromech nebo holých skalách. Podobá se chumlu hustých, vlnitých vousů a šedou barvu jí dodávají stříbrné šupiny, které pokrývají její tenká vlákna. Těmito šupinami přijímá tilandsie šedá vlhkost a živiny. Na tilandsiích jsou nepochybně nejzajímavějším orgánem listy a bývají často tím jediným, co je z rostliny vidět. Ve tvarech a velikosti listů existují značné rozdíly.
"Na výstavy nechodím ani nevystavuji. Pohybuji se spíše v malých okruzích," sděluje pan Břečka a ukazuje druhy květin a rostlin, které jsou většinou zavěšeny ve dřívkách na drátěné stěně. Ale některé rostou i v květináčích. Na otázku, kam chodí na ona dřívka - pařízky, odpovídá: "Ty jsou prostě z černého bezu."
Květy z laboratoře
"Jak jsem začal s orchidejemi? Hm... nápad přišel z knihy. Taková inspirace," vysvětluje.
"Některé jsou z Ameriky, ale většinu mám od známých."
Orchideje lze u nás pěstovat - ale počátek toho procesu je v laboratořích. Pan Břečka vysvětluje, že semínka orchidejí se nejprve vysévají v laboratoři do skla, ve sterilním prostředí. Rostliny nejsou zvyklé na místní mikroby či bakterie - nejsou vůči nim odolné.
V laboratořích jsou přibližně dva či tři roky. Pak se přesazují, stále ještě sterilně v rukavicích - zase zhruba na dva roky. Potom teprve jdou do hlíny. V přírodě se uchytí třeba jen jedno z tisíce semínek.
"Tahleta rostlinka, například, mne stála třicet eur," ukazuje malý květináček. "A tohle je střevičník," ukazuje zvláštní tmavý květ, který se velmi podobá pantoflíčku, "ten nepochází z Ameriky, ale je to čínská záležitost."
Zelené dráty...?
Tilandsiím se zde daří celkem dobře. Bývají součástí aranžovaných sušených kytic. Seznamujeme se s dalšími rostlinkami, obdivujeme jejich schopnost uchytit se na tak malém prostoru. Na jeden z pnoucích se druhů ukazuje majitel: "Téhle stačí, když je vlhko. V Mexiku roste všude, třebas i na telefonních drátech."
Pozvolna se loučíme s malým světem vlhka a zeleně a vycházíme ze skleníku ven. Obklopuje nás podzimní Vysočina a otevírá svou náruč plnou barev, které září na listech stromů.
