Žánr: drama, životopisný
Režie: Agnieszka Hollandová
Scénář: Štěpán Hulík
Hudba: Antoni Komasa-Lazarkiewicz
Kamera: Martin Štrba
Hrají: Tatiana Pauhofová (Dagmar Burešová), Jaroslava Pokorná (Libuše Palachová), Petr Stach (Jiří Palach), Igor Bareš (Major Dočekal), Vojtěch Kotek (Ondřej Trávníček), Jan Budař (Radim Bureš), Adrian Jastraban (Vladimír Charouz), Ivan Trojan (Major Jireš) a další.
Člověk by měl bojovat se zlem, na které právě stačí
Lidská pochodeň, člověk, který se na protest zapálil, se opět objeví ve filmovém zpracování skutečných událostí, které bolestivě zasáhly československý stát po invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Na prahu počínající „normalizace“, kdy obyvatelé Československa potlačovali svůj vzdor, se našel mladý člověk, který svůj odpor k nesvobodě dal najevo zoufalým skutkem, v této evropské oblasti dosud neobvyklým.
Renomovaná režisérka Agnieszka Hollandová přichází nyní s třídílným retro-dílem, jehož scénář napsal Štěpán Hulík.
Hlavní postavou filmu je advokátka, která v Bývalém Československu zastupovala v alarmující kauze Palachovu matku Libuši a jeho bratra Jiřího Palacha, JUDr Dagmar Burešová. Její postavu ztvárnila Tatiana Pauhofová.
Zápletka
Děj líčí rozjitřené ovzduší tehdejší společnosti, ve kterém se události zdramatizují po nehorázném nařčení pocházejícím od poslance Viléma Nového, který na stranickém mítinku zlehčoval Palachovo sebeobětování lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni.
Dagmar Burešová jako advokátka tehdy zastupovala Palachovy pozůstalé příbuzné a podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Začíná se o ní zajímat tajná policie, tlak uvnitř šokované společnosti narůstá.
Někdo by měl národu sáhnout na svědomí. Probudit lidi z beznaděje. Zastat se národa proti tomu bezbřehému násilí.
Zajímavosti
Charakterní advokátka Burešová tehdy při zdánlivě beznadějném soudním procesu trpělivě sháněla důkazy a obhajovala Palachovu rodinu. Tato právnička v době normalizace nejednou obhajovala pronásledované disidenty.
Po listopadu 1989 se JUDr Dagmar Burešová stala ministryní spravedlnosti. Později zastávala funkci předsedkyně České národní rady.
Na historickou hodnověrnost filmu dohlédl Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Jiří Černý, který do filmu navrhoval dobovou hudbu, řekl: „Nic silnějšího a hlubšího o takzvané normalizaci jsem zatím neviděl.“
„Nic silnějšího a hlubšího o takzvané normalizaci jsem zatím neviděl.“ - Jiří Černý.
Pozadí historických událostí
Počínající Pražské jaro, které sotva rozkvetlo v roce 1968, bylo v Československu záhy ukončeno vojenskou silou a zvůlí totalitního vedení východního bloku.
Do Československa vpadla vojska Varšavské smlouvy. Rozhořčení lidí, kteří na rozdíl od konce druhé světové války, tentokrát sovětské tanky (v srpnu 1968) nevítali, zůstalo postupně potlačeno a lidé upadali do letargie s pocitem bezmoci. Vědomí lidu postupně usínalo v běhu všedních dní.
Jedna postava se pokusila toto ticho svědomí prolomit. Byla to hořící lidská pochodeň. Student historie a politické ekonomie z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se polil benzínem a zapálil. Jeho hořící postava běžela přes křižovatku od kašny pod Národním muzeem k Washingtonové ulici – tam se jej pokusil uhasit výhybkář dopravního podniku vlastním kabátem. Převezen na Kliniku popálenin FNKV a LFH UK v Praze zde o tři dny později v bolestech zemřel.
Národ byl šokován. A opět chlácholen totalitní propagandou, která nazvala jeho čin neuváženou mladickou nerozvážností a snažila se, aby upadl v zapomnění. Tím studentem byl Jan Palach.
Související články:
Výročí upálení Palacha: Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové
Čtěte také:
Recenze na film: Ve stínu – tohle jsme potřebovali vidět
Recenze na film: Konfident – povedené drama z časů totalitního Československa
Filmové novinky: Nic nás nerozdělí – skutečný příběh o ničivé vlně tsunami
